Člověk je tvor nesmírně vynalézavý, napadalo mě při pročítání menu. "Živý" totiž nemusí být jen salát nebo carpaccio z červené řepy, ale prakticky cokoli, snad s výjimkou vepřového kolena. Pizza třeba. Trocha naklíčené pohanky na "těsto" a hodně trpělivosti při jeho pomalém sušení v troubě, a je hotovo. Ani troubu totiž vitariáni nemají zakázanou, jen ji nesmějí ohřát na víc než 42 °C –to je teplota, při níž se údajně začínají ničit vitaminy a enzymy potřebné ke správnému vstřebávání potravy. Výsledek? Hodně to křupe a chutná báječně. Mým favoritem je ale zdejší domácí čokoládová zmrzlina. Bez čokolády a mléka, samozřejmě, zato se spoustou čerstvých banánů.
Jelica ale není přísně vitariánský podnik, druhá část jídelníčku se v ničem neliší od běžné restaurační nabídky – až na to, že veškeré suroviny včetně masa a ryb jsou bio. Tomu ale odpovídá i jejich cena. Zatímco "raw" plněné papriky vás vyjdou na celkem přijatelných 120 korun, za telecí karé dáte třikrát tolik. I tak ale návštěva stojí za to. Jelica se prý jmenovala babička zdejšího majitele a jako na prázdninách se tu brzy budete cítit: vyšívaný ubrus, váleček a malované talířky na zdi...
S KÝM SEM JÍT: S kamarádem či partnerem, který propadl vitariánství, zatímco vy nedáte dopustit na steak a pečené brambory.