Pátek 30. července 2021, svátek má Bořivoj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Chlebíček vezdejší. Vypadalo to, že má nejlepší časy za sebou, ale chytá druhý dech

Jídlo

  7:00
PRAHA - Česká ikona studené kuchyně – obložený chlebíček – podle některých teorií letos slaví sto let. Není to úplně pravda, na našich stolech byl daleko dřív. Ať tak, či tak, ještě nedávno se zdálo, že své nejlepší časy už má za sebou. Vzdát se jej ale nehodláme. Chlebíček co do kvality chytil druhý dech a přicházejí i jeho nové generace.

Klasika z Libeřských lahůdek. foto: Helena Zahrádecká, Lidové noviny

Hosté na slavnostním zakončení výstavy fotografií sledují projev autora. Pohledem kloužou místností, tu a tam se jejich oči zastaví u známých, u obrázků na zdi a trochu déle se zdrží u stolu s chlebíčky. Svými zářivými barvami přitahují pozornost. O deset minut později na podnose nezůstane ani jeden drobek.

„Všichni z těch chlebíčků byli nadšeni. Říkali, jak jsou lahodné i vizuálně krásné,“ říká Jan Krčmář. Tiskový mluvčí se ve volném čase věnuje fotografii a na zakončení své výstavy „Favoriten“ s fotkami desátého vídeňského okrsku objednal, jak jinak, chlebíčky.

Nenašla se na nich ovšem šunka ani majonéza, o vajíčku nemluvě, zato svítily intenzivními barvami mrkve a červené řepy. Výrobky z pražského Chlebíčekstore jsou totiž veganské, neobsahují ani jednu živočišnou surovinu. Nicméně jsou to stále obložené chlebíčky, i když „nové generace“. České specifikum letos – podle některých teorií – slaví sto let od svého „vynalezení“, přičemž se tvarem a ingrediencemi vždy přizpůsobovalo době. Dnes kromě těch tradičních najdeme několik modernějších variant včetně veganských.

Nejsilnější ráže

Říká se, že první generace tuzemských chlebíčků je spojená se jménem Paukert. V roce 1916 založili Jan a Štěpánka Paukertovi na Národní třídě slavné lahůdkářství a s ním tradici obloženého chlebíčku. Údajně vznikly na popud rodinného přítele malíře Jana Rytíře Skramlíka, kterému jednohubky jako pohoštění připadaly příliš malé a vyžadoval „něco tak na dvě, tři zakousnutí“.

S výsledkem byl velmi spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, kde se obložené chlebíčky vzápětí začaly prodávat. Do jaké míry je tato historka pravdivá, je ale otázkou. Obložené chlebíčky už totiž hospodyně znaly mnohem dříve a dokládají to i staré kuchařské knihy. Spíš než o vynález šlo v případě Paukertova lahůdkářství o popularizaci chlebíčků. Ale o tom až později.

Každopádně během následujících let vyrostla další, větší generace. „Chlebíček s vajíčkem je nejsilnější ráže, host hubu otevře, jak vrata do garáže. A už tam zajíždí ta velká sněžná fréza az obou koutků úst vytéká majonéza,“ popisují bratří Ebenové v písničce Chlebíčky obtížnost sníst elegantním způsobem bohatě obložený krajíc veky.

Autor: