Na Kubě, kde se kvůli dlouhodobému strádání vytvořilo silné emocionální pouto k jídlu, není totiž "bezmasý" slovo, které by mělo úspěch. Zvlášť když kdysi v místních kuchyních vládlo vepřové, hovězí a drůbeží, píše agentura AP.
Postaven před tuto tvrdou realitu, musil El Carmelo časem nahradit vegetariánská jídla jako třeba sojovou sekanou a zeleninu pěkně mastnými porcemi vepřového.
Vegetariánské restaurace zavřely, nebo přešly na maso
Takový byl osud celého toho asi půltuctu vegetariánských restaurací na ostrově. Byly otevřeny počátkem minulého desetiletí v rámci vládního tažení za vegetariánství a všechny buď úplně zavřely, nebo vyměnily vegetariánský jídelníček za masový.
Je to takové kubánské dilema: Jak má vláda prosazovat zdravou stravu v zemi plné zarytých masožroutů a kde vegetariánská jídla připomínají lidem velkou potravinovou nouzi z počátku 90. let, kdy bylo maso skoro nedosažitelným přepychem? Jinde ve světě si vegetariánství získává příznivce, kteří poukazují na to, že jíst méně masa prospívá srdci a omezuje riziko některých druhů rakoviny.
Ale na Kubě to má hrstka vegetariánů těžké. Maso je tak základním pilířem kubánského jídelníčku, nebo přinejmenším představ Kubánců o jídelníčku, že na ojedinělá rozhodnutí dát se na vegetariánství se všeobecně pohlíží jako na něco hraničícího se šílenstvím.
'Nemůžeš přežít jenom o trávě'
"Když lidem řeknu, že jsem vegetariánka, každý řekne ´holka, ty jsi blázen, nemůžeš přece přežít jenom o trávě´," říká čtyřiatřicetiletá tlumočnice Yusmini Rodríguezová, která z etických důvodů přestala jíst maso před třinácti lety.
"Je to neustálý boj," říká a vypočítává překážky, které jdou od nepochopení v rodině až po nedostatek a někdy až prohibitivní ceny čerstvých výrobků a skoro naprostou nemožnost dostat něco bezmasého v restauracích a barech.
Rodríguezová i těch několik málo dalších členů kubánské vegetariánské obce říkají, že příběh lásky Kubánců a masa souvisí se "speciálním obdobím" počátkem 90. let, kdy po pádu Sovětského svazu zavládla na Kubě extrémní nouze a velký nedostatek jídla. Přídělový systém sice zajišťoval, že nikdo neumřel hlady, ale opravdový hlad Kubánci v té době zažili.
"Byla to doba nuceného vegetariánství, která v ústech lidí zanechala hořkou příchuť. Pro ty, kdo to zažili, se maso stalo posedlostí," řekla militantní vegetariánka Nora Garcíová, která vede jednu havanskou skupinu na ochranu zvířat.
Zásobování se od té doby zlepšilo a většina lidí teď může jíst maso několikrát do měsíce. Mnozí ho jedí denně.
Sehnat čerstvou zeleninu je problém
Je ironie, že v úrodné tropické zemi je tak těžké sehnat čerstvou zeleninu. I na vrcholu sezony je výběr na státem spravovaných trzích většinou omezen na salát, zelí, brambory, mrkev, papriky a různé okopaniny.
Tito Núnez si vzal za své, že do kubánského jídelníčku zeleninu vrátí. V roce 2003 založil v přírodní rezervaci Las Terrazas východně od Havany restauraci El Romero. Je to jedna ze dvou přežívajících vegetariánských jídelen na ostrově.
Núnez tam na chutná jídla mění vedle běžné zeleniny i zapomenuté a málo známé plodiny. Dělá třeba "masové knedlíčky" z juky a sladkých brambor, palačinky s pastou z dýní, sauté z plodů opuncií s aromatickými trávami a jako zákusek pěnu z čokolády, citronu a dýně v palmovém listu.
Restauraci udělal dostupnou i pro Kubánce, kteří vydělávají v přepočtu průměrně dvacet dolarů měsíčně - platí totiž jenom zlomek ceny uváděné na jídelním lístku. Přes celkovou úspěšnost tvoří ale 90 procent klientely cizinci.
"Změnit něco tak zakořeněného, jako jsou stravovací návyky, je jedna z nejtěžších věcí vůbec. Vím, že z lidí neudělám vegetariány jenom tím, že o tom s nimi budu mluvit. Jediná cesta, jak je přesvědčit, je sednout si s nimi ke stolu a ukázat jim, že vedle vepřového je tu ještě spousta jiných věcí," řekl Núnez.
