La Truffe znamená francouzsky lanýž, tudíž není žádným překvapením, že se restaurace, sídlící v Týnské uličce na pražském Starém Městě, zaměřuje na speciality připravené za použití této vzácné houby. I proto je doporučeníhodná rezervace – ne snad kvůli přemíře hostů (při naší návštěvě jsme tam kromě jednoho dalšího páru byli sami), ale spíš kvůli přípravě vaší objednávky.
Tak to personál La Truffe alespoň prezentuje na webových stránkách. Pokud se totiž rozhodnete pro šestichodové lanýžové degustační menu za 1900 Kč na osobu (a v takovém případě vás musí být minimálně celý stůl), musí o tom šéfkuchař vědět alespoň několik hodin předem, aby mohl vše řádně nachystat. Na vybranou je ale také menu o třech chodech za 850 Kč (čtyři vyjdou na 1200 Kč) nebo objednávka a la carte.
Při první návštěvě překvapí rozlehlost prostor. Celkem nenápadným vchodem z Týnské uličky se dostanete do labyrintu místností s typickými staroměstskými sklepními klenbami. Restaurace je rozdělena do čtyř tematicky samostatných prostor: knihovny, vinotéky, francouzského venkova neboli Provence a od května do října také venkovního atria. Každá z těchto prostor má svůj specifický dekor. V knihovně vám tedy budou dělat společnost v kůži vázaná díla klasiků (nebo alespoň jejich napodobeniny), zatímco Provence doplňují nástěnné malby s idylickými výjevy francouzského venkova a ve vinotéce pochopitelně narazíte na regály s lahvemi vína.
Pozornost majitelé evidentně věnovali veškerým detailům včetně prostírání, sklenic i netradičního osvětlení nástěnnými tělesy ve tvaru stříbrných větví. Přes všechnu tu rafinovanost se však výsledný efekt příliš neliší od desítek jiných nóbl restaurací, které se snaží těžit z genia loci staré Prahy.
Příliš pozornosti škodí
Co se personálu týče, jeho neutuchající pozornost mi potvrdila staré přísloví o tom, že méně znamená více. Během celé večeře jsem tak měla pocit, že mě někdo upřeně pozoruje. A nešlo jen o pocit. Kdykoliv jsem zvedla oči, střetl se můj pohled s alespoň jedním ze čtyř číšníků, kteří nás během večera obletovali. "Nenápadně" postávali v klenbě vchodu oddělujícího naši místnost od zbytku restaurace a hbitě přiskočili, kdykoliv měli pocit, že si to moment žádá, což bylo každých pár minut. Takto nadšená obsluha mi neomylně naruší zažívání. Navíc v podniku, který – soudě podle cen, které si účtuje – aspiruje na takovou úroveň, by se personál měl objevit spolehlivě jen ve chvíli, kdy je ho skutečně třeba.
Přistupme ale k jádru věci, k jídlu. Jako předkrm jsem zvolila ravioli plněné hříbky, přelité lanýžovým krémem (cena a la carte 250 Kč). Kdybych měla jídlo v La Truffe hodnotit jen podle tohoto chodu, neváhala bych s nejvyšším oceněním; těstovinové kapsičky, uvařené správně al dente, povzneslo pižmové aroma nasekaného lanýže z obyčejného selského pokrmu na rafinovanou pochoutku. Partnerovo račí velouté bylo sice chutné, ale za 250 Kč nestálo. První kolo stolování uzavřel tucet pečených šneků (350 Kč), na kterých ovšem kuchař příliš šetřil inzerovaným česnekovo-arašídovým máslem, takže výsledek byl příliš suchý.
Dobré řemeslo za vyšší cenu
Jako hlavní chod jsem zvolila mořského vlka pečeného na olivovém oleji a servírovaného s konfitovanou zeleninou ochucenou semínkem koriandru, zatímco můj partner si objednal jehněčí kolínko na víně a šalvěji s ratatouille (všechny hlavní chody stojí a la carte 450 Kč). Ani jednomu se po formální stránce nedalo nic vytknout: moje ryba byla šťavnatá a perfektně propečená, takže se snadno oddělila od kůžičky, a partnerovo jehněčí bylo pomalu podušeno do měkoučka, takže se od kosti odlouplo při pouhém zásahu vidličkou.
I esteticky byly pokrmy zvládnuty: v obou případech bylo maso servírováno na zeleninové podušce a ozdobeno snítkou čerstvých bylinek. Moje výtka míří na nedostatek představivosti, kterou v podniku této úrovně očekávám. Za celý večer se totiž nedostavil ani jeden moment překvapení. Místo toho před námi defilovaly jen více či méně řemeslně zvládnuté pokrmy.
Výjimkou nebyl ani dezert v podobě evergreenu francouzských restaurací: moelleux au chocolat, v tomto případě servírovaný s kopečkem vanilkové zmrzliny (150 Kč). Kdyby ta zmrzlina byla alespoň říznutá pár kousky lanýže, když už jsme v podniku, který se na ně specializuje! Pamatuji si, jak mi kdysi v jedné pařížské restauraci naservírovali toast s lanýžovou zmrzlinou; dodnes to považuji za nejlepší dezert, jaký jsem kdy ochutnala.
Kromě vyšroubovaných cen se La Truffe opravdu nedá objektivně mnoho vytknout, ale... (Až příliš) pozorná obsluha, (až příliš) malebný a rozmanitý interiér, pečlivě a profesionálně připravené pokrmy (kterým by ale neškodila trocha invence). 
Tahle restaurace vaše chuťové pohárky neurazí ani nezmrzačí, ale po obdržení účtu nejspíš budete mít pocit, že jste si zasloužili trochu víc, a za týden si budete s obtížemi vybavovat, co že jste to vlastně jedli. Za sebe mohu prohlásit, že číšníkem doporučená lahev Gigondas Parrain et Fils 2006 se sice k naší večeři hodila, ale za 1390 Kč, které si za ni naúčtovali, dostanu v nejmenované pražské restauraci dvě lahve vína o třídu lepšího.
