„Naše podnikání je velká životní zkušenost, náročná a těžká, za deset let jsme narazili na spoustu slepých cest. Ale pořád rosteme a slepých uliček je naštěstí pořád méně,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Ondřej Frunc.
Lidovky.cz: Letos slavíte 10 let. Vzpomenete si ještě, jak vypadaly vaše úplné začátky?
Začínali jsme od nuly, měli jsme velké nadšení, ale žádné peníze ani znalosti z oboru. První 4 roky jsme fungovali opravdu na amatérské bázi, kdy jsme si všechno zařizovali s Cyrilem sami. Až poté jsme se trochu profesionalizovali.
První roky jsme každou korunu, co jsme vydělali, vrátili zpátky do firmy, pořád jsme něco zkoušeli metodou pokus omyl, učili se a neustále jsme naráželi na nové a nové situace. Naše podnikání je velká životní zkušenost, náročná a těžká, za deset let jsme narazili na spoustu slepých cest. Ale pořád rosteme a slepých uliček je naštěstí pořád méně.
  |
Lidovky.cz: Co považujete za největší změnu?
Změnilo se úplně všechno, přijde mi, jako kdybychom začali před sto lety a ne před deseti. Největší rozdíl ale vidím ve zkušenostech. Díky nim jsme nyní jinými lidmi. Firma funguje, pořád se může něco pokazit, ale člověk už ví, jak se s problémy poprat a že nemá smysl se kvůli nim trápit. Velkou změnou také je, že jsem od firmy získal trochu odstup. Ze začátku jsme měli pocit, že Prageři jsou výpověď o tom, jací jsme. Když nevyšlo nějaké jednání, brali jsme to hodně osobně. Teď firmu vnímám jako samostatného živočicha a já sám stojí vedle něj.
Cider po Česku. Býval to běžný nápoj širokých vrstev, časem ho vytlačilo pivo |
Během deseti let jsme se rozrostli ze dvou půjčených kuchyňských odšťavňovačů, 60 kg jablek a několika 5 litrových kanystrů k firmě, která stabilně chrlí lahvičky alka i nealka do nejosobitějších podniků po celé republice. Máme lidi, kteří umí dobře dělat svou práci a udržují firmu v denním provozu. Máme výrobní technologie, které nám umožňují mnohokrát navýšit produkci, když bude potřeba. Máme skvělé vztahy s lidmi z oboru. Sice nejsme bohatí na peníze, ale pochopili jsme, že to není na podnikání to nejdůležitější - důležité je vidět smysl a mít dobrý pocit, že se neustále někam posouváte a něco učíte.
Lidovky.cz: Jaké největší průšvihy se vám staly za deset let vašeho fungování?
Stovky a stovky. Někdy to celé sepíšu do knihy, bude to vtipné. Hodně jsme se zapotili, když nám jedna šarže limonád začala bouchat po celé republice. Nebo první kamion, který nám dovezl 22 palet lahví, jsem musel vykládat na ještěrce. Jenže jsem na tom nikdy neseděl, ještěrku jsem právě ten den koupil. Takže mi pán, který mi lahve dovezl, musel ukázat, jak se řídí a ovládá.
Ondřej FruncVystudoval historii a evropskou etnologii na FF Masarykovy Univerzity, humanitní environmentalistiku tamtéž a sociální a kulturní antropologii na FF Západočeské Univerzity. Pohyboval se v neziskovém sektoru, především v sociálních službách. Má dvě děti, bydlí v Praze na Letné. Baví ho longboardy, posilování, zpívání, jezdění na kole. Má rozhled a baví ho také sociální aspekty dnešního světa. Na etiketách lahviček mají vždy levicové aktivistky a feministky jako například Emu Goldmann, Kathleen Neal Cleaver, Mercedes Composadu, Fridu Kahlo. Také novým nealko pivem chtějí podporovat neziskové projekty, které by měli v budoucnosti vybírat sami zákazníci nebo fanoušci firmy. Je to vegetarián, dříve býval vegan. Hodně se zajímá právě o česká jablka. |
Lidovky.cz: A naopak největší úspěch?
Těžko říct, s Cyrilem jsme se neuškrtili, vyhráli jsme spoustu celosvětových ocenění a medailí za náš cider, zásobujeme stovky podniků po celé republice. Firma stále funguje a nás to pořád ještě baví.
Lidovky.cz: Myslíte, že je lepší podnikat ve dvojici než sólo?
Podnikat sám bych nedokázal. Obdivuji všechny, kdo to umí. Mít možnost se poradit, zavolat jedinému člověku na světě, který ví, co strašného právě teď prožíváte a vypovídat se, je k nezaplacení. I když je to někdy na vzájemné zabití, neměnil bych.
Lidovky.cz: Ovlivnilo podnikání vaše osobní životy? Nezrazovala vás od toho rodina?
Rodina mě ohromně podporovala, za což jsem jí vděčný. Bohužel moje pracovní nasazení hodně odnášela. Za prvních pět let jsme spolu nebyli ani na dovolené. Cyril si myslí, že dovolená je hřích dodnes. Samozřejmě, že podnikání výrazně ovlivnilo můj osobní život, deset let života je dost.
Lidovky.cz: Myslíte, že dítě vnímá, jestli je jeho otec podnikatel, nebo zaměstnanec? A jestli to na něj působí?
Asi záleží na věku, naše děti vnímají hlavně to, že pracujeme s jablky, že vyrábíme limonády, které jim chutnají, rozumí tomu, co děláme a mají to rády. Za to jsem rád, mám pocit, že to v dnešní době není úplný standard. Děti bereme do práce často s sebou, líbí se jim tu.
Lidovky.cz: Co byste poradil začínajícím podnikatelům?
Nezačínejte. Ne, to je legrace. Pokud už se do podnikání pustíte, věřte, že prvních x let se toho bude hodně kazit. Nebudete pak překvapení a nezničí vás. A po deseti letech přijdou i ty příjemnější stránky podnikání.
