Stále si kladu otázku, za jakých podmínek asi provozovatel restaurace kývne na otevření podniku na místě, které trpí klasickými syndromy developerských projektů. Chápal bych třeba nulový nájem, který ale asi bude jen těžko ladit se snahou o maximální vytěžení každého čtverečního metru.
Aktuální architektonicko-marketingový newspeak by nezajímavou mohutnou budovu popsal jako moderní polyfunkční dům. Smutný pohled na zatravněný neudržovaný plácek, neprodyšně uzavřený parkujícími auty, by pak nazval lákavým výhledem do městského parku, který by už téměř dva roky měl být pěší zónou. Zásadní však je, že z rušné Hybešovy ulice není restaurace vůbec vidět. Hosty sem neláká ani jakýkoli poutač, navíc v zadní části takovéto budovy bychom vzhledem k okolí čekali spíš technické zázemí než restauraci sázející na eleganci a kvalitní gastronomii.
Glamour Restaurant v Brně.
Jídlo není stavebnice
Elegantní stylový interiér je díky trojúhelníkovému půdorysu a kompletně prosklenému průčelí zcela pod dohledem chodců a parkujících motoristů, což jsem si příliš neužíval a docela jsem záviděl kuřákům jejich zvýšené patro v zadní části restaurace. Intimnější prostředí bych uvítal zejména po setmění, kdy mi usazení v osvětlené výloze směřující na potemnělé parkoviště bylo už vyloženě nepříjemné. Na druhou stranu bych rád pochválil elegantní tapety, jednotný nábytek, a zejména absenci různých cetek, umělých květin nebo reklam na stolech, častých společníků hostů v českých restauracích.
Jídelní lístek je stručný, jasné zaměření jsem z něj nicméně nevyčetl. Dominují masové chody v trochu nesourodém mixu středomořské a české kuchyně. Vegetariáni jsou odkázáni na dvoje těstoviny, dva saláty a jedno risotto, pro milovníky masa je na výběr trojice předkrmů a víc než deset hlavních chodů. Jídlo není stavebnice, proto mě netěší oddělování příloh, a dokonce i omáček, u kterých jsem vůbec nepochopil, k jakým jídlům bych si je měl doobjednat.
Z předkrmů jsem ochutnal husí terinku s hruškovo-švestkovým čatní a křupavou lososovou rolku. Husí terinka byla domácí, více masová než tučná, takže se poněkud rozpadala, ovšem chuťově výborná. Pod čatní jsem si představoval výraznou sladkokyselou pikantní omáčku, jenže jsem dostal povidlovitou hmotu se slupkami ovoce, která byla pouze a jen sladká.
Křupavá lososová rolka za 145 korun měla pár formálních vad: jednak to nebyla rolka, a už vůbec ne křupavá. Téměř syrový kousek ryby, zabalený snad v rýžovém papíře, kombinovaný s okurkou, ananasem a ochucenou kysanou smetanou byl ale velmi dobrý a lehký předkrm, který kazila jen nesmyslná větvička tymiánu a petržele. Jak se později ukázalo, bez této dekorace zdejší kuchař "na plac" nepustí téměř žádný talíř.
Na ne zcela precizní předkrmy daly naštěstí zapomenout vynikající polévky. Čistý dvojitý slepičí vývar s masovou raviolou stejně jako jemný bramborový krém ukázaly, že očekávanou kvalitu lze v jídelním lístku najít, a překvapivě u těch nejlevnějších položek.
Ďábel je v detailech
Pečený losos s omáčkou z cukrového hrášku a limetkovým kuskusem uvedl hlavní chody, a tím také sérii jídel, která by byla velmi dobrá – jen kdyby je v kuchyni vždy nějakým zásadním detailem nepokazili. Losos za celkových 280 korun měl skvěle trefené propečení i originální sezonní omáčku, jenže kuskus byl rozvařený a po limetce ani stopy. Králičí stehno pečené na zelenině sice doprovázely povedené šťouchané brambory, ale nechat v zelenině ze základu, na kterém se králík pekl, přes deset kuliček pepře a nového koření, to považuji u jídla za 230 korun za diletantství.
Losos byl dobré propečení i originální sezonní omáčku.
Stejně tak nepochopím, proč v restauraci s důrazem na design nevěnují stejnou pozornost i příborům a jako nůž k hovězímu steaku nabízejí nepoužitelnou atrapu. Ve chvíli, kdy jsem začal zaznamenávat problémy, jsem si také uvědomil klesající zájem obsluhy. Ta se omezila jen na transport talířů, a znemožnila tak jakoukoli reklamaci.
Stěžovat jsem si chtěl hlavně na italskou klasiku, která je tak jednoduchá, až ji skoro všude pokazí. Sebepopisný název přece jasně definuje česnek, olej a chilli, přesto musel kuchař vylepšit špagety aglio, olio e peperoncino hromadou parmazánu a kromě nezralých cherry rajčat přidat opět i tu absurdní větvičku tymiánu.
V logice kvalitativní houpačky pokračovaly celkem povedené dezerty v cenách něco pod sto korun. Jen nekomplikovaný pečený ananas si mohl odpustit lacinou kupovanou zmrzlinu. Byl by pak stejně povedený jako lehký mascarpone krém s čerstvými jahodami nebo skořicové lívance s vanilkovou omáčkou.
V Glamouru je cítit, že tu mají chuť dělat poctivou gastronomii. Výsledek ale bohužel k pochvalné recenzi nestačí, zejména když je téměř vždy zničen nějakou zbytečnou chybou. Zatím tahle restaurace působí jako krásná modelka, která se ještě nenaučila chodit na vysokých podpatcích, takže zatím na exkluzivní přehlídková mola nepatří, Přestože by ji tam její rodiče rádi viděli.
Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
