Hlavní a jediný prostor restaurace tvoří lokál s výčepem a měděnou varnou. Interiér působí jako trochu narychlo spíchnutý anglický pub -hostu je hned jasné, že se tu spíše než na formu dbá na obsah. Při vstupu jsem si vybral stůl s dobrým výhledem do lokálu. Jelikož byl poset drobky z dobrot mých předchůdců, požádal jsem obsluhu o úklid a po vcelku snesitelné pauze servírka zkušeně stáhla nepravosti mokrým hadrem. Připomnělo mi to přestávky na hokeji, kdy rolba na rozježděném ledě vytvoří dokonale rovnou mokrou plochu a divák se zalíbením sleduje, jestli nějaký kousek nevynechá. Nevynechala.
Pivo z bezu i lípy
V aktuální nabídce byly čtyři druhy piv. Ležák Richter 12,3° (0,5 l za 32 Kč), dále Weissbier 13°, Tmavá 14° a podzimní Weizenbock 18° (0,3 l za 32 Kč). Sládek Michal Perner mi prozradil, že v nabídce je vždy dvanáctka plzeňského typu a weissbier bavorského typu plus různé speciály. Do piva dávají přísady, které se používaly dříve, a nebojí se experimentovat. Tak například letos na jaře uvařili pivo bezové, na podzim lipové a heřmánkové. Lidé sem chodí ochutnávat novoty, a tak není divu, že za dobu existence pivovaru tu vyrobili už přes 150 druhů piv. Dokonce je archivují! Pro úplnost je třeba pochválit výběr vín, která jsou tu ovšem jen jako doplněk.
Při vaření piva se U Bulovky nebojí experimentovat.
Restaurace je do 14 hodin nekuřácká. Polední menu za cca 85 korun bylo v jednu hodinu, kdy jsem přišel, už snědené. Jídelní lístek nabízí jak pochoutky k pivu, tak vcelku pestrou nabídku mezinárodní kuchyně. Nebojí se zařadit ani hranolky s kečupem či tatarkou - je patrné, že se tu snaží vyjít vstříc každému vkusu.
Odstartoval jsem zeleninovou polévkou (28 Kč), zjevně z mražené zeleniny v kombinaci s kudrnatými čínskými nudlemi, neavizované houby byly zřejmě pozůstatkem čínské směsi. Co polévce ale nescházelo, bylo kapalné koření. Tomu říkám vlastní gól v první minutě! Pak naštěstí forma domácích nabrala stoupající tendenci. Vepřové panenky v zábalu z anglické slaniny s brusinkovou omáčkou (175 Kč) měly správnou šťavnatost i propečenost, kořenění jemné, snad jen americké česnekové brambory mohly být ve fritovači o chvilinku kratší dobu.
Jako druhý chod jsem zvolil Pivovarský hovězí gulášek s houskovým knedlíkem a bramboráčky, zdobený pečenou paprikou a anglickou slaninou (119 Kč). Místo bramboráčků jsem sice dostal kynuté knedlíky, výsledkem tak byl ten nejtradičnější hospodský guláš, který sice ničím nepřekvapí, ale ani nezklame. Příště bych si ho ovšem přál méně slaný.
Porce jídla jsou vydatné.
V pivovarské restauraci hrají velice důležitou roli pochoutky k pivu. Kvůli své slabosti ke zrajícím sýrům jsem nemohl vynechat Domácí pivní sýr s cibulí a čerstvým pečivem (95 Kč). Podávají ho tu již umíchaný, což může přijít líto kutilovi, který si tento obřad rád provádí sám. Ovšem zdejší kuchař zkušeně trefil ten ideální poměr všech ingrediencí. Druhou výpravu jsem podnikl v pozdních odpoledních hodinách, kdy v lokále bylo jen pár hostí. V takové chvíli se člověk snadno dá s lidmi do řeči - mě oslovil solidní ruský pár, který mě považoval za krajana. Zřejmě proto, že jsem si také fotil donesené jídlo. Oproti minulé návštěvě v pivní nabídce Polotmavá 11° vystřídala Tmavou 14°.
Co nesníte, to vám zabalí
Začal jsem Vepřovým řízkem A4 s restovaným bramborem, kečupem, tatarkou a okurkou (500 g, 199 Kč). Zaujal mě už při minulé návštěvě a chtěl jsem si ověřit, jestli se něco tak rozměrného dá sníst v řádu půlhodiny. Nedá. Ale ne proto, že by nebyl dobrý: byl to řízek jak od maminky. Dokonce jsem k němu ochutnal i říznou tatarskou omáčku posílenou hořčicí, což normálně k řízku neužívám - a nebylo to špatné. Ještě k obří porci: přebytečné jídlo vám tu ochotně zabalí s sebou domů.
U Bulovky: hodnocení.
Pivovar se hlásí k bavorské pivní tradici, pokračoval jsem proto Bavorskými spätzlemi se sýrem, sypanými smaženou cibulkou s malým salátem (125 Kč). Jídlo jemné až mdlé, navíc spätzle - měkké bramborové nočky - měly podle mého názoru instantní původ. Salát se však vydařil, překvapivě kombinoval lehce česnekový dresink se sladkokyselou zálivkou. Ocenil jsem, že nebyl solený ani pepřený, obojího bylo na stole ve slánkách a pepřenkách dost.
Pivovar leží stranou centra, nedostatkem zákazníků ale netrpí.
Hrubozrnná paštika s brusinkami s kyselými okurkami, beraními rohy s čerstvým chlebem (95 Kč) byla chutná, jen jsem čekal hrubší namletí. A stejně jako pivního sýru jí bylo takové množství, jaké přirozeně vede k tomu, že se o pochoutku musíte rozdělit se spolustolovníky. Vedle piva další zřetelný prvek, který tu podporuje družnost u stolu. Nejlepší jsem si nechal nakonec. Teplá ořechová bábovička s vanilkovou zmrzlinou, karamelovou polevou a šlehačkou (75 Kč). Ideálně vlhký moučník výrazné kakaové chuti s nahrubo mletými ořechy rafinovaně podporovaný kontrastem horké s ledovou. Zdařilá tečka.
Jídlo jen jako doplněk
V Pivovaru U Bulovky se první liga hraje jen ve výrobě piva. Kuchyně má za cíl uspokojit hlad a neurazit přitom chuťové buňky. Je zřejmé, že hlavní devízou pro určitou klientelu je: tady se člověk pořádně nadlábne! A opravdu, porce jsou tu skutečně velké. Vzhledem k cílům podniku, které leží v oblasti výroby piva, to stačí. Určitě mohu podnik doporučit k večernímu posezení pro partičku, která rozumí kvalitnímu pivu a k tomu si něčeho ráda zobne. A poslední věc: tři vidličky za jídlo jsem dal hlavně s přihlédnutím k tomu, jaké tu vaří pivo.
