Díky své houževnatosti a trpělivosti odhalila Jane Goodallová řadu neočekávaných tajemství a zjistila, že šimpanzi toho mají s člověkem společného mnohem víc, než se do té doby soudilo. Její zásluhou například víme, že šimpanzi nejsou striktními vegetariány nebo že umí používat jednoduché nástroje.
Odhalila také odvrácenou stránku chování těchto zvířat, kterou je občasná agrese dominantních členů šimpanzích komunit vůči slabším jedincům s cílem zachovat si výsadní postavení ve skupině.
Spolu s již zesnulou americkou bioložkou Diane Fosseyovou (1932-1985), která se věnovala výzkumu goril, a kanadskou antropoložkou a etoložkou litevského původu Biruté Galdikasovou (72), jež se specializuje na výzkum orangutanů, patří Goodallová mezi nejznámější vědkyně, jež se zasloužily o studium těchto pozoruhodných zvířat, jež jsou nejbližšími biologickými příbuznými člověka.
Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila institut nesoucí její jméno, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Goodallová přednášela v mnoha zemích, navštívila i Českou republiku. V roce 2004 byla hostem 37. ročníku karlovarského festivalu filmů věnovaných turistice a cestovnímu ruchu Tourfilm, v roce 2016 přednášela v Praze.
Goodallová byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl nizozemský fotograf Hugo van Lawick, podruhé se vdala za britského ochránce přírody, člena tanzanského parlamentu a ředitele jednoho z místních národních parků Dereka Brycesona.
