Vešla dovnitř z temné, páchnoucí chodby a přezíravě, jak to často dělají Rusové v kontaktu s cizinci, dala najevo, že to ujde a že se jí to tady bude zamlouvat. A byla březí.
Hardingův byt pak opustila jen jednou, když se vyškrábala na zamrzlé okno a spadla dolů ze třetího patra. Veterinář v telefonické konzultaci nevzrušeně ujistil, že Grace bude v pořádku. „Tady jsou smrtelné jen pády od pátého do desátého patra. Ty z nižších nebo vyšších pater jsou bezpečné,“ odtušil. Byla zima a spousta sněhu a Grace nejenže přežila, ale o deset let později se s rodinou a jedním ze svých synů stěhovala z Moskvy do Nairobi, popisuje na serveru BBC Harding.
Jednooká kočka se naučila surfovat se svými majiteli |
Keňa byla příslibem pěkného počasí, nepoznané radosti z přátelských cizinců, ovšem také ptáků dostatečně velkých na to, aby nezkušenou kočku odnesli. Byl tam i dům se zahradou.
Stejně jako ostatní sousedé v Nairobi měl Harding u domu nočního strážce, který ale vždy jen počkal, než rodina zalehne, a pak se uvelebil na židli a prospal na ní celou noc. Možná by se hodil pes.
Do rodiny pak vstoupila Lily, dcera páru labradorských šampionů. Její sourozenci skončili v rodinách diplomatů v Nairobi a brzy ztloustli po sendvičích ze zahradních večírků. Lily dala najevo, že zahrada není nic pro ni. Ráda si hrála s dětmi, ale děsila se Grace, i tmy, i cizinců a svého okolí vůbec. V Africe se ale psi nerozlišují podle rasy, všichni jsou považováni za účinný odstrašovací prostředek, takže Lily zřejmě, i když naprosto neúmyslně, přiměla několik nairobských lupičů k ústupu.
Po čtyřech letech se všichni přesunuli do bezpečného a útulného Singapuru. Neposkvrněný kotec, kde Lily musela strávit tříměsíční karanténu, měl klimatizaci. V zahradě byli tentokrát hadi a ještěrky. Lily i Grace trávily veškerý čas v bytě.
Přesuny rodiny se zvířaty v rámci bývalých sovětských republik byly snadné. Tamní veterináři bez problémů vydávali jakákoli potvrzení za úplatky, které nebyly jen nějakou pozorností, ale naopak nedílnou součástí procesu. V Singapuru, Thajsku, ve Francii a pak i v Jihoafrické republice byly věci složitější.
Před devíti lety seděl Harding s Grace v náručí v ordinaci veterináře v Bangkoku. Kočce bylo 18 let a měla bolesti. Harding byl připraven dohodnout se na uspání, ale veterinář se jen pousmál a vysvětlil, že to u nich není zvykem. Grace zemřela doma a po týdnu se jí dostalo rozloučení v buddhistickém chrámu v souladu s místní tradicí. Je jisté, že by ji to nijak nenadchlo.
Co vyřídit před cestou?
Pro cestování se zvířaty platí, že čím více administrativy před cestou, tedy ty různé pasy, očkování, čipy, přepravky, tranzitní poplatky a podobně, tím snadnější vstup do cíle, kde se celníci na tisíce pracně získaných razítek ani nepodívají a zvířecího cestujícího prostě poplácají na uvítanou.
Lily je teď 16 let, je křehká a šťastně hluchá, což znamená, že ji neděsí silné bouřky, jaké mají v Johannesburgu. Jihoafričtí veterináři nemají problém uspat stará zvířata, Lily však nic takového nepotřebuje. K veterináři chodí jen proto, aby jí zastřihl drápy. Stále zvědavě zvedá své velké povislé uši. Je to zkrátka postarší kosmopolitní Keňanka.
