Jeden by řekl, že Konfuciovo moudro je jen pro malé děti, aby pochopily, jak se pohybovat ve veřejném prostoru. Stačí ale malý experiment v rychlíku Vindobona (lhostejno, zda ve směru Praha–Brno nebo Brno–Praha) a ejhle – hned tu máme několik párů nohou vyzutých, holých i v ponožkách. Proč z nich spolucestující nebudou nadšení?
Je zcela pochopitelné, že se snažíme během cestování hromadnou dopravou vytvořit si jakýsi vlastní osobní prostor. Díky sluchátkům na uších a neomezenému datovému připojení (případně masce na očích) se dnes každý pasažér může alespoň částečně zapouzdřit do svého vlastního kokonu a v něm společnost cizích tváří přečkat.