Když na Veroniku Loulovou, usazenou v červených semišových divadelních křeslech, mířilo ostré bodové světlo, bylo poznat, že je současná šéfa opery a operety Moravského divadla Olomouc ve svém živlu. V opeře bez nadsázky vyrostla. Její tatínek, hudebník a skladatel, ji totiž do prostor té pražské vodil už odmalička a Veronika Loulová s uměleckou formou, jež v sobě kombinuje divadlo, hudbu, tanec, ale i literaturu, doslova srostla. A vášeň k ní ji už neopustila. Vystudovala operní režii na HAMU, poté získala titul v oboru režie alternativního a loutkového divadla na DAMU.
Založila umělecký kolektiv RUN OPERUN s cílem přiblížit operu lidem, kterým je tento žánr vzdálený. Se svými kolegy tak představila Kouzelnou flétnu nebo La traviatu v pražském kulturním centru Stalin, s Dvořákovou Rusalkou navštívila hudební festival Povaleč. Loni s divadelním režisérem Jiřím Havelkou uvedla původní autorskou operu Zabijačka vytvořenou k českému předsednictví Radě Evropské unie.
Cíl spolku, tedy vymanit operu ze škatulky elitářského a složitého uměleckého žánru, plní Veronika Loulová i na postu umělecké ředitelky v Olomouci. K inscenacím, které během minulého a tohoto roku uvedla, přizvala výrazné postavy české divadelní scény. Objevili se mezi nimi bratři Michal a Šimon Cabanovi, kteří jsou podepsaní pod emoce vzbuzující Rusalkou, ale i Daniela Špinar. Na půdě olomoucké operní scény vytvořila režisérka kritiky skvěle přijímanou inscenaci Modrovousův hrad.
„Nová ředitelka to s uměním v olomoucké opeře evidentně myslí vážně,“ psalo se v jedné z recenzí. Myslí. Opera se jí totiž stala osudem.
Pojďme zbořit pár předsudků a mýtů, které se s operou pojí. Je opera nudná?
Opera může být nudná, ale nemusí. Asi jde o to, jak k ní budeme přistupovat. S Jiřím Havelkou jsme nedávno napsali operu Zabijačka, která je dlouhá zhruba 45 minut. Ukazuje se, že pro některé lidi je tato délka ideální. Takže ano, opera může být nudná, stejně jako čtyřhodinový černobílý film, ale může být zábavná, třeba jako dvacetiminutový seriál.
Pokračujeme. Opera nedokáže reagovat na aktuální dění.
To je podle mě úplný mýtus. Pokud máte inscenátory, kteří žijí v dnešní době – můžu zmínit právě Jiřího Havelku, Danielu Špinar nebo bratry Cabany, se kterými jsme v Olomouci spolupracovali –, tak jejich díla prostě mají aktuální přesah. Ano, v minulosti, kdy se kladl velký důraz na hudbu a virtuozitu, šel asi pohled na tehdejší dění stranou. Před zhruba 50 lety ale dostal operní režisér velké slovo, vyhoupl se na stejnou, ne-li vyšší úroveň jako dirigent a pomohl opeře udržet se v současnosti. Názor, že opera je archaická, je podle mého mýtus ze 70. let, který se ve společnosti stále pevně drží.
