Dagmar Havlová se pod dívčím jménem Veškrnová zapsala do srdcí filmových a televizních diváků i milovníků divadla. Na jevišti se poprvé objevila ve třinácti letech a i kvůli čtyřce z matematiky po základní škole zamířila na brněnskou konzervatoř, kde mimo jiné potkala svého prvního muže Radvíta Nováka, otce dcery Niny.
Po konzervatoři zamířila mladá herečka na Janáčkovu akademii múzických umění, kde si ji pro Holky z porcelánu vyhlédl Juraj Herz. Ještě před koncem JAMU hrála v Divadle na provázku a v polovině 70. let se s manželem přestěhovala do Prahy, kde se jí v roce 1976, během angažmá v Divadle na Starém Městě (dnešní Divadlo v Dlouhé) narodila dcera. V letech 1978 až 1982 hrála i v Semaforu a roku 1979, v době rozchodu s Novákem, konečně získala angažmá v Divadle na Vinohradech.
Iva Janžurová, Dagmar Havlová a Luděk Sobota ve filmu Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976)
Svého druhého manžela poznala tehdy již populární herečka, která hrála třeba v seriálech Návštěvníci nebo Chobotnice z II. patra, v září 1989 na večírku v divadle Semafor. Jejich vztah ale zůstával za života Havlovy první ženy Olgy, která zemřela v lednu 1996, skryt očím veřejnosti. V listopadu 1996 se ovšem již Dagmar starala o Havla po operaci, při které mu lékaři odebrali část pravé plíce. A v lednu 1997, necelý rok po smrti Olgy Havlové, se vzali.
Po svatbě s tehdejším prezidentem Václavem Havlem v roce 1997 její obliba klesla a někdejší populární herečka jen pomalu získávala sympatie veřejnosti zpět. Část veřejnosti se dlouho nemohla s novou první dámou smířit. Uškodila jí i některá neobratná vyjádření či pískání na prsty ve Sněmovně.
Pomohlo jí, když na jaře 1998, rok a čtvrt po svatbě, opět pečovala o vážně nemocného Havla. Postupně se dostávala do role první dámy. Své herecké profese se Havlová až do konce manželova funkčního období vzdala. Po smrti prezidenta se znovu vrátila k herecké práci.
Na jevišti vinohradského divadla, kde působila od konce 70. let, skončila v roce 1997 rolí Královny Kristiny. Na divadlo ale nikdy nezapomněla, na přelomu tisíciletí dokonce uvažovala o ztvárnění role Marie Stuartovny ve hře anglického dramatika Roberta Bolta Ať žije královna, vinohradská scéna náročnou inscenaci nakonec zrušila.
Dagmar Havlová a Václav Havel (Filmový festival Karlovy Vary)
Návrat na jeviště se Dagmar Havlové podařil až v roce 2006, kdy zaplněné hlediště Divadla na Vinohradech aplaudovalo jejímu výkonu ve Smočkově inscenaci Chvíle pravdy. Vinohradskému divadlu zůstala věrná až do roku 2019. Na kontě měla roli Raněvské v Čechovově Višňovém sadu nebo titulní part ve Schillerově Marii Stuartovně.
V roce 2013 měla premiéru hra Rebeka, příběh lásky z pera Henrika Ibsena, kde Havlová ztvárnila hlavní roli. Stálé angažmá v Divadle na Vinohradech ukončila v září 2019 a jako host odehrála poslední představení v září 2020.
Herečka, která na stříbrném plátně poprvé zazářila už v Holkách z porcelánu (1974), se po svém intermezzu na Hradě také vrátila před kameru. Titulní roli – poté, co se ze zdravotních důvodů stáhla z připravované premiérové divadelní inscenace – zahrála Havlová ve filmové verzi manželovy poslední hry Odcházení (2011) a byla za ni nominována na Českého lva.
V roce 2013 se výrazná a stále pohledná tvář Dagmar Havlové objevila i na obrazovce, a to v seriálu Nevinné lži nebo novém pokračování Sanitky. V roce 2021 si zahrála také v třídílné krimisérii Případ Roubal. Zajímavou filmovou rolí z nedávné doby byla její iniciativní paní Horváthová v úspěšné tragikomedii režiséra Jiřího Havelky Vlastníci (2019).
Dagmar Havlová v seriálu Když se slunci nedaří (1995)
Havlová se navíc ani více než deset let po smrti svého manžela nepřestává angažovat v nejrůznějších aktivitách spojených se jménem prvního českého prezidenta. Více než čtvrtstoletí také působí v Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, věnuje se i fungování Knihovny Václava Havla.
Herečka v posledním desetiletí také bojovala s pomluvami bulváru. Soudila se kvůli tvrzení, že měla milenecký poměr v době, kdy jí umíral manžel, prezident Havel. Městský soud v Praze Havlové v roce 2015 za nepravdivá tvrzení, která podle soudu hrubě zasáhla do její pověsti a cti, přiznal 1,2 milionu korun z požadovaných pěti milionů. Obě strany se odvolaly. Pražský vrchní soud pak v srpnu 2019 přiznal herečce čtyři miliony korun odškodného, což výrazně přesahovalo sumy za dosavadní lži v médiích.
Nejvyšší soud v lednu 2021 zrušil verdikt s tím, že výše odškodnění výrazně převýšila náhrady přiznávané za jiné zásahy do osobnostních práv, což byla podle NS chyba. Případ se tak vrátil opět k vrchnímu soudu, který v roce 2022 přiznal nárok na 1,2 milionu korun. Havlová se bránila dovoláním, spor tak podruhé řešil Nejvyšší soud. Toto dovolání bylo letos v únoru odmítnuto.
