Spolu s mou manželkou Wendy jsme přijeli do Prahy 6. prosince 1989, pár dní předtím, než se nový prezident ujal své funkce. Ten večer jsme jeli na návštěvu k Václavovi a Olze Havlovým. Věděl jsem, že nemá žádné kravaty a že teď bude potřebovat nějaké pořádné, prezidentské, tak jsem mu koupil balíček kravat vhodných pro prezidenta a učil ho, jak se vážou.
Wendy tehdy Olze přivezla kufr oblečení včetně hedvábné blůzy, kterou pak měla na Václavově inauguraci. Dohodli jsme se, že 28. prosince pro něj a pro rostoucí počet jeho přátel z řad disidentů uspořádáme spolu s několika přáteli tradiční velkou večeři. Ukázalo se, že to bude večer před jeho inaugurací jako prvního prezidenta svobodného Československa.
Přišli titíž lidé jako dříve – všechno pozdější ministři a další představitelé nové demokracie. A stavilo se i mnoho dalších lidí z celého světa, aby se zúčastnili večera, který se stal jednou velkou oslavou nového prezidenta proměněného národa. I v prvních měsících ve funkci, kdy se snažil sladit své vysoké nároky na lidskost s obřím úkolem správy nové demokracie s dědictvím útlaku a stagnace, si Václav Havel uchoval svůj charakteristický humor, skromnost a optimismus. Do Evropy vnesl svěžího ducha smíření, který symbolizoval oslavu svobodného lidství pro celý svět.
