A protože jsem veskrze zodpovědný člověk, na každý rozhovor se důkladně připravuji. Strávím hodiny čtením starších interview s vybranými hosty, poslouchám vyprávění v rozhlase, dělám si u toho poznámky a přemýšlím, jak položit otázku jinak či vymyslet úplně novou. U některých respondentů to jde snadněji - když si povídáte s mediálně neznámým archeologem, stačí se obyčejně ptát a nemusíte mít velké obavy, že bude vzdychat, že to už mnohokrát opakoval. Ale co když máte ve vysílání slavného umělce, který poskytl stovky rozhovorů?
Josef KubáníkV roce 1999 absolvoval Zlínskou školu umění a po dvou letech ve zlínském divadle nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde je dodnes. Začínal zcela nenápadnými rolemi, jako byl pes v komedii Poprask na laguně, který se ještě ke všemu jmenoval Pako, nebo němou postavou černocha, který měl za úkol během představení stěhovat stůl. Později se vypracoval k zásadnějším rolím, ať to byl Smerďakov v Pitínského dramatizaci Bratrů Karamazových, Saturnin, Trigorin v Rackovi, či Štastlivec v Ostrovského Lese. Po boku Květy Fialové vytvořil hlavní roli v tragikomedii Harold a Maude, spolu si zahráli i titulní postavy v příběhu Oskar a růžová paní. Diváci jej znají i z televizních seriálů Gympl s (r)učením omezeným, Temný kraj, Sestřičky a další, ale věnuje se i marketingu, a to nejenom pro Slovácké divadlo, ale třeba i pro vznikající dokument o posledních třech letech Václava Havla s názvem Tady Havel, slyšíte mě?. Je moderátorem uherskohradišťské Letní filmové školy, v roce 2019 napsal knihu Poslední deník Květy Fialové a v roce 2020 mu vyšel sms thriller Herec. Od března 2021 v Českém rozhlase Zlín moderuje svůj autorský pořad Na pohovce JK. |
To se pak u přípravy zapotíte třeba celé odpoledne, a i tak jste nesví, jestli se vám to podařilo. Ale pak ta smetana, když to vyjde a pochválí vás třeba Hana Zagorová nebo Táňa Pauhofová či Zdeněk Svěrák! To se dmete pýchou a nejradši byste to všem vyprávěli, protože, co si budeme povídat, to se vám každý den nestane. „Tak pozor, vy jste nějaký nebezpečný psychoanalytik,“ řekl třeba slovenský herec Martin Huba poté, co jsem mu položil otázku, která vycházela z několikahodinového zkoumání jeho předchozích rozhovorů, a mé srdéčko psychologa amatéra zaplesalo, že to byla trefa do černého.
Před nedávnem jsem si na moji rozhlasovou pohovku vysnil i zpěvačka Martu Kubišovou. Asi jako každý u nás ji obdivuji už dlouhá léta a byla ve mně malá dušička, zda mě legenda neodmítne. „Je to nutné?“ řekla svým magickým hlasem rebelky do telefonu, když jsem ji oslovil po předchozí domluvě produkce. „Já vím, paní Kubišová, že už rozhovory moc nedáváte, ale když byste mi tím splnila sen,“ snažil jsem se vlísat do přízně. „Když myslíte…“ usmála se paní Marta a já jsem hned přispěchal s nastudovanými informacemi.
„Ale protože vím, že nerada mluvíte o srpnu 68…“ „Toho už mám opravdu plné zuby, na to se novináři ptají pořád dokola a já už nemám, co bych k tomu řekla nového,“ skočila mi do řeči paní Marta, „a vím také, že nerada mluvíte i o listopadu 89, o politice vůbec a také se už nechcete moc vracet ke zpívání,“ vyjmenoval jsem a slyšel spokojený souhlas, „tak navrhuji že si budeme povídat o úplně obyčejných věcech, co říkáte?“ nabídl jsem interpretce stovek slavných hitů. „No konečně to někoho napadlo!“ zvolala paní Kubišová nadšeně a já jsem se v duchu tetelil radostí.
A jak jsem slíbil, tak jsem splnil. Půl hodiny jsme si povídali o všem možném. O tom, jak paní Marta přitahuje kalamity, o osudech zvířátek i o tom, co jí těší a naopak štve v televizi. Rozhovor to byl veselý a uvolněný a na jeho konci jsem za něj ikonické zpěvačce také vysekl poklonu. „Děkuji, paní Kubišová, moc si toho vážím, bylo to moc fajn.“ Na druhém konci bylo chvíli ticho. „Myslíte?“ zeptala se paní Marta s lehkou nedůvěrou v hlase a mně začalo cukat levé víčko. „Vždyť to bylo celé o ničem,“ dodala klidně.
Poslední listopadový pátek mě čeká premiéra. Živé natáčení mého rozhlasového pořadu přímo s diváky u nás ve Slováckém divadle. Jedním z hostů bude kromě cimbálové muziky Ohnica a mého divadelního kolegy Davida Vaculíka i herečka Bára Hrzánová. Do natáčení zbývá měsíc. Nedovedete si představit co všechno už o Báře vím. Ale těším se na to.
Kdybyste u toho chtěli být, budu rád, když ne, nevadí. Přeji vám, abyste i tak byli zdraví, spokojení, nenechali se rozhodit zvědavými lidmi v okolí a měli, jak říkala moje babička, dušu v péří.
