První báseň jsem napsal v deváté třídě pro dědečka, říká Macháček

Lidovky.cz: Cítil jste se být někdy v životě pohádkářem?
Myslím, že ne. Až nyní, při natáčení filmu, jsem se do této role musel vžít. Ačkoli i v něm se pohádky často přesunuly do podoby básniček. V životě jsem spíš než pohádkář občas takový oběžníkář, kolonkář, fakturář a účetní.

Lidovky.cz: Máte v reálném životě také rád poezii, jste příznivcem vyjadřování pocitů ve verších?
Ano, dokážu se dojmout třeba pohledem na zaběhlého psíka nebo na souhvězdí, která jsou v pohybu.

Lidovky.cz: Zatímco vašeho filmového pohádkáře dojímá spíš pohled na ženy…
Tak třeba i pohledem na zaběhlou ženu bych se dokázal dojmout.

Lidovky.cz: Složil jste někdy nějakou báseň?
Jestli se dá za básně považovat šedesát textů, které jsem napsal pro kapelu Mig 21, tak určitě. Ale i dřív jsem občas básničky psal, svoji první báseň jsem napsal asi v deváté třídě. Byla o tom, jak někdo rozluští mayské písmo a věnoval jsem ji svému dědečkovi.

Lidovky.cz: To je docela sofistikované téma básně na žáka základní školy.
No, zřejmě jsem si přál vypadat starší, než jsem byl.

Lidovky.cz: Film Pohádkář jste natáčel v době, kdy jste s kapelou Mig 21 natáčeli po deseti letech novou desku. Jak to šlo skloubit? A necítíte se teď trochu umělecky vyprázdněn?
Dalo se to spojit bez problémů, práci na desce a na filmu jsme si rozložili. Pořád mě i sem-tam něco napadá, takže úplné vyčerpán snad taky ještě nejsem. Ale uvidíme, nechci to zakřiknout... Obecně se ale snažím nesměšovat dohromady svoji roli v Mig 21 s účinkováním ve filmech. Kapelu chápu jako kontinuální projekt, svoji vedlejší chlapskou rodinu, zatímco natáčení bývá jednorázový projekt, který si mohu dovolit maximálně jednou do roka.

Lidovky.cz: Jak jste na nabídku role od režiséra Vladimíra Michálka reagoval?
Byl jsem nadšen. Ačkoli jsme s Vláďou skoro sousedi, oba bydlíme v Košířích, nikdy před tím jsme neměli možnost spolu spolupracovat. I když jsem si mnohokrát říkal, že by to bylo krásný... Když jsem si přečetl scénář filmu, měl jsem radost ještě větší, protože po pěti letech konečně nešlo o nabídku role v komedii. A líbilo se mi, jak se ve scénáři zachází s časem. Divák se na moji roli dívá v rozdílných časových okamžicích očima detektiva, který vyšetřuje případ toho chlapíka, kterého hraji.

Lidovky.cz: Nebojíte se, že tuto časovou mnohoznačnost někteří diváci nepochopí?
Snad k tomu nedojde. Myslím si, že je tam všechno, jak má být. I když je možné, že to nějaký divák zvyklý na prvoplánové seriálové televizní vyprávění na první dobrou nedá. Od toho je ale film filmem, nic zásadně nepochopitelného v něm není. Jde jen o to, jestli ho člověk bude chtít pochopit.

Lidovky.cz: Ve filmu máte dvě partnerky. S herečkou Aňou Geislerovou jste přátelé a před kamerou jste spolu nebyli poprvé, zatímco v případě modelky Evy Herzigové šlo o vaši první společnou hereckou zkušenost. Hrál tento fakt roli? Jak se to odráželo například v milostných scénách?
Bylo to určitě jiné. S Aňou jsme jako sourozenci, známe se několik let a společné milostné scény jsme nehráli poprvé. S Evou Herzigovou jsem se před natáčením neznal, na druhou stranu je ale zapotřebí říct, že vedle toho, že je světová modelka, zůstává taky - v tom nejlepším slova smyslu - obyčejnou holkou z Litvínova. Bez problémů se s ní dá o čemkoli mluvit a na čemkoli se domluvit. Věci typu milostné scény jsou primárně o společné dohodě. Hned na začátku jsme si řekli, jak do toho půjdeme a bez problémů jsme si dokázali porozumět.

Lidovky.cz: Co je pravdy na tom, že jste kvůli roli Pohádkáře musel shodit patnáct kilo?
Pravda je, že před natáčení jsem měl docela panděro a Vláďa Michálek mi řekl, že do této role by se opravdu nehodilo. Začal jsem chodit dvakrát týdně cvičit, abych zhubnul. Patnáct kilo to ale určitě nebylo.