Rozhodování, kde se sejdu s Jaroslavem Rónou, nebylo úplně snadné. Kavárnu jsem sice hned vyloučila, ale mohla jsem navštívit jeho ateliér na Novém židovském hřbitově, kde vznikají jeho obrazy, anebo si udělat výlet do Roblína nedaleko Černošic, kde má sochařský ateliér a zahradu, která je přechodným a pro některé možná i posledním útočištěm jeho soch.
Zvítězil ateliér na hřbitově. Nejen proto, že má Róna právě výstavu (převážně obrazů) v Trafo Gallery, ale byla jsem taky zvědavá – protože ateliér na hřbitově hned tak někdo nemá. Doufala jsem také, že tam vyslechnu příběh o části jeho rodiny, která přežila holokaust na Slovensku.
Neměl ale zrovna chuť o tom mluvit. Nemluvil o tom, jak řekl, moc ani s tatínkem. Více se dozvěděl od babičky. Budu si tak muset přečíst knihy jeho otce Bedřicha Róny Holokaust po slovensky a Osudy z temných časů. I Jaroslav Róna přiznal, že až z nich se dozvěděl nejvíce.
Lidovky.cz: Jak se vám podařilo získat ateliér na Novém židovském hřbitově?
Objevil jej otec v roce 1980, když pro mne sháněl ateliér, abych měl kde tvořit. Byl to nějaký správcovský byt v dezolátním stavu. Židovská obec nám jej pronajala s tím, že jej zrekonstruujeme. Najednou jsem měl největší ateliér ze všech známých. Tady se zakládala skupina Tvrdohlavých, zkoušeli Sklepáci, odehrávala se část uměleckého života té doby.
Lidovky.cz: Cítíte se být více malířem, nebo sochařem?
Mám to tak napůl. Žádný záměr v tom ale není. Způsobily to okolnosti, které tvoří život. Vnitřně potřebuji pracovat s hmotou i malovat. U sochařství hraje obrovskou roli řemeslná část té práce, u malířství je úžasné, že se každým tahem může obraz proměňovat. I celý záměr můžete rychle změnit. Je to pro mě větší dobrodružství.
Maloval jsem obrazy, kdy jsem dopředu nevěděl, co na nich bude, rozhodoval impulz, gesto. Dnes obrazy více konstruuju a dělám je převážně podle předem připravených kreseb. Můžu začít malovat obraz podle nějaké struktury. Třeba fotograf vyfotí kaluž, která je nějak podivně zamrzlá a nejasná, ale mně se to líbí. Vyjdu z ní a namaluji obraz, na němž je nakonec něco úplně jiného.
V Trafo Gallery teď visí dva obrazy namalované podle satelitních snímků erupce nějaké sopky. Ty fotky vypadají úplně jinak, jenom jsem si z nich vzal ty červené kruhy. Pak už si malba našla vlastní cestu. Můžu pracovat s využitím velmi různorodých podnětů. Jednou jsem namaloval obraz podle fotky houbové polévky.
Lidovky.cz: Proč používáte olejové barvy?
