Narodil se 26. března 1915 v obci Pikárec na Vysočině jako nejmladší z pěti dětí v rodině hajného. Po vychození obecné a měšťanské školy se vyučil soustružníkem kovů. V říjnu 1935 dobrovolně nastoupil prezenční vojenskou službu u letectva. Prodělal pilotní stíhací výcvik a po odsloužení dvou let zůstal na vojně jako poddůstojník v další činné službě.
Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Krátce po okupaci v březnu 1939 byl propuštěn do civilu, avšak již v červnu se mu podařilo dostat do Polska, kde vstoupil do formující se československé zahraniční armády. Na konci července 1939 odjel do Francie, kde byl nucen, tak jako řada dalších čs. vojáků, vstoupit do cizinecké legie.
Bezprostředně po vypuknutí války byl mezi prvními čs. piloty poslán k přeškolení na francouzské stroje na základnu v Chartres a od počátku prosince 1939 bojoval na frontě. Během „podivné války“ a následných ústupových bojů v květnu a červnu 1940 dosáhl celkem šesti jistých sestřelů. Po pádu Francie odjel přes Casablanku do Velké Británie a slavné bitvy o Británii se účastnil v řadách 312. čs. stíhací perutě RAF. Do října 1941 dosáhl dalších dvou sestřelů. Po odlétání předepsaného turnusu působil jako instruktor v Kanadě.
První padlý v leteckém souboji, smrt v kokpitu stíhačky. Kapitán Jindřich Beran zemřel na francouzské frontě |
V dubnu 1943 se dobrovolně vrátil k létání. Počátkem roku 1944 byl vybrán do skupiny zkušených pilotů pod velením Františka Fajtla, kteří měli odjet do Sovětského svazu a založit tam československou leteckou jednotku. Jako velitel letky 1. čs. stíhacího pluku působil od poloviny září 1944 na povstaleckém Slovensku. Byl prvním českým pilotem, který zaznamenal v souboji s piloty Luftwaffe vítězství na domácí půdě. Po porážce povstání se mu podařilo dostat zpět za sovětské linie a konec války jej zastihl jako zástupce velitele nově formovaného 2. čs. stíhacího pluku. S deseti jistými a třemi pravděpodobnými sestřely se stal jedním z nejúspěšnějších čs. stíhacích pilotů 2. světové války.
Po válce zůstal v armádě. Únorový převrat jej zastihl jako pedagoga Vojenské letecké akademie v Hradci Králové. Již počátkem června téhož roku byl poslán na nucenou dovolenou a k 1. září 1948 vyhozen z armády. Nedlouho poté byl zatčen a sedm měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Po propuštění následovalo vystěhování z bytu a degradace. Nemohl sehnat zaměstnání a až do odchodu do důchodu v roce 1969 pracoval jako řidič. Od počátku 70. let žil ve Slavičíně, kde také 30. května 1991 zemřel. Těsně předtím se dočkal plné rehabilitace.
