Máte-li pocit, že jste měli letní okurku, my určitě ne. Nebo minimálně moje e-mailová schránka zaznamenala neobvyklou aktivitu – několik poptávek po rozhovorech v reakci na uplynulé události. Přiznávám, tyto nabídky ve mně vyvolávají schizofrenní pocity.
A) Jooo, je zájem o vietnamskou komunitu!
B) Neee, zas budu muset mluvit o tom, jestli jsou lidé v ČR rasisté (nejste, všichni totiž odjeli do Chorvatska nebo Hurghady)!
Většinu rozhovorů jsem s velkým díky odmítla a dovolila si novináře odkázat na vietnamské neziskovky a organizace sdružující šikovné Vietnamce, kteří mají co říci, ale zároveň se jim nedostává dostatečné pozornosti; nebo neměly příležitost se dostat do širšího povědomí.
  |
Takhle. Tohle není navoněnej článek, abych za dobrej skutek dostala lajkity lajk. Chci tím říci, že JE FANTASTICKÝ, že se v České republice ke slovu dostávají aktivní Vietnamci, kteří se snaží propojovat obě kultury nebo pomáhají svým vrstevníkům najít místo pod evropským sluncem. Někdy se na ty organizace podíváme blíže.
Tak či tak. Pro mě je to taky úleva – na zodpovídání vašich otázek o vietnamské společnosti už nás bude konečně víc. Tak pěkné pondělí, milý národe.
Do Thu TrangPatří ke generaci Vietnamců v Česku, kteří každodenně porovnávají rozdíly - ty kulturní i generační. Narodila se ve Vietnamu. Do Česka přicestovala s rodinou jako pětiletá a dlouhou dobu vyrůstala v české rodině. Na střední škole chtěla být diplomatkou, potom ale vystudovala Marketing a PR a Česko-německá studia na Karlově univerzitě. Sama o sobě píše, že se pohybuje kolem marketingu, startupů, copywritingu a IT. O svém životě v Česku píše na blogu Asijatka.cz. Je svobodná, bezdětná, má české a vietnamské občanství. |
