Už se nejedu jen kochat, doufám, že tam po mně něco zůstane, říká cyklista Šíma o výpravě do Afriky

Lidovky.cz: Kam se chystáte na další cestu?
Znovu do Afriky. V listopadu se chci vydat do Konga, kterým jsem předtím pouze projížděl. Pojedu se svým kamarádem z Prachatic Václavem Vítkem. Zastavím se tam u kamaráda Arthura Sniegona. Založil neziskovou organizaci pro záchranu slonů Save Elephants. 

Lidovky.cz: Co tam budete dělat?
Já tam budu tam instalovat fotopasti v národním parku Odzala-Kokoua, který se nachází u hranic s Kamerunem na severu Konga. Mohly by pomoci ke zmapování zvířat, která tam žijí a zároveň i v boji proti pytlákům.

Lidovky.cz: A pak?
Asi po měsíci se přesuneme přes Kamerun do Mali, kde jsem také vloni byl, a kde jsem se zastavil u české armády, která tam je na misi. Chtěl bych pobýt s českými vojáky a podívat se na jejich práci. K té patří třeba i výcvik místních malijských vojáků. Rád bych to zdokumentoval, ale nevím, jaké budu mít příležitosti a kam se dostanu.

Lidovky.cz: Pojedete i při této cestě na kole?
Ano, nechám si ale kolo poslat až do Mali. Pak budu v expedici pokračovat už na něm a sám. Vyrazím přes státy, které jsem loni minul: Pobřeží Slonoviny, Sierra Leone, Libérie, Guinea, Guinea Bissau. Tentokrát bych chtěl došlapat až domů. Přes Tunisko, vzal bych si trajekt do Itálie a odsud už je to domů kousek. Ještě bych se rád podíval do Alžírska, ale nevím, jestli to vyjde. Taky plánuju, že bych si s sebou vzal nafukovací packraft a sjel bych si nějakou řeku. Dost mě láká Niger.

Lidovky.cz: Kdy vyrážíte?
Rád bych vyrazil začátkem listopadu. V září končím v práci, v říjnu ještě budu plánovat a řešit víza. Možná bych měl trénovat na kole. Minulý týden jsem se poprvé od návratu pořádně projel, když nepočítám nějaké krátké popojíždění po městě.

Lidovky.cz: Bude to náročnější cesta?
To nevím, může se stát cokoli. To vám řeknu až příští rok. Cesta, co mám za sebou, byla hodně náročná. Kilometrově bude cesta kratší, asi nějakých 5 až 7 tisíc kilometrů.

Lidovky.cz: Vzal jste si z minulé cesty nějaké ponaučení?
Možná jen, že v Mali v Bamaku si už znova nedám u benzinky jahodovou zmrzlinu, ale vanilkovou, protože ta jahodová mě pořádně prohnala. To je asi jediné ponaučení.

Tadeáš Šíma na Západní Sahaře

Lidovky.cz: A násada od krumpáče, kterou jste měl na předchozí výpravě?
Ta nesmí chybět. Je to talisman pro štěstí. Nechám si ji ale asi poslat až s kolem do Mali.

Lidovky.cz: Jaká máte očekávání?
Jsem rád, že vyšel projekt s fotopastmi – že máme prostředky na to, nakoupit fotopasti a instalovat je tam. Myslím, že to má smysl. Už se nejedu jen projíždět na kole a kochat, doufám, že tam po mně zůstane něco smysluplného. To je moje velké očekávání. Pak doufám, že vše dobře dopadne a že na kole dorazím domů.

Sto kilometrů za den je rozumná dávka

Lidovky.cz: Co vás motivuje, když vám začinají docházet síly?
Pocit toho, že to musím dokončit za každou cenu. Člověk toho chce vidět co nejvíc. Chci vědět, co bude za dalším koutkem, co tam bude za lidi, co tam bude za přírodu. Motivací je spoustu. Občas je to i spánek, na který se těším.

Lidovky.cz: Může si člověk při tempu sto kilometrů za den užít cestu?
Myslím, že to je právě akorát. Znám dálkové cyklisty, kteří jezdí i dvě stě kilometrů denně. To nechápu. Rád se kochám a dívám se kolem sebe. Myslím, že těch sto kilometrů denně dokáže ujet každý – i netrénovaný člověk. Když člověk nedělá nic jiného od rána do večera a do toho šlape a kochá se, tak sto kilometrů je taková rozumná dávka.

Lidovky.cz: Stopování a poutnictví vás neláká?
Láká mě všechno. Neříkám, že stopování se mi nelíbilo. Při stopování člověk pozná spoustu lidí a podívá se na skvělá místa a zažije spoustu skvělých příhod. Kolo je ale svobodnější. Poutnictví je asi taky fajn, ale nevím, ještě jsem to na delší vzdálenost nezkusil. Třeba mě to taky jednou čeká.

Lidé jsou podle Šímy přívětiví. Nebyl den, aby jej někdo nepozval na čaj.

Lidovky.cz: Jaké to je vrátit se do reality po té sedmiměsíční cestě?
Je to docela složité. Jsem doma už přes rok, ale stejně na to pořád vzpomínám. Vyhledávám místa, kde se nemusím vídat s lidmi. Jsem spíš samotář, mám rád, když mám únikovou cestu. Má to výhody i nevýhody. Je skvělé zase vidět rodinu a kamarády.

Lidovky.cz: Co vám na cestě víc chybělo?
Asi právě rodina, kamarádi. Materiálních věcí moc nepotřebuju. Vše potřebné jsem měl s sebou na kole. Vyjížděl jsem se čtyřicetikilovým nákladem, ale do Kapského města jsem přivezl asi jen 20 kilo. při cestě jsem se spousty věcí zbavil.

Lidovky.cz: Uspořádal jste přednáškové turné po celé republice. Baví vás vystupovat před lidmi?
Hrozně se mi to zalíbilo. Nevyprodávám velké sály, ale baví mě, že na moje přednášky přichází lidé, které to opravdu zajímá. Jsou do toho hodně zapálení. A to mě vždy nabije. Nerad mluvím ve skupinách, ale na pódiu mi nikdo do řeči neskáče a můžu říkat, co se mi líbí.

Lidovky.cz: Na Startovači jste také sháněl prostředky, abyste mohl vydat knížku. Jak to s ní momentálně vypadá?
Je dopsaná. Ale je to běh na dlouhou trať. Teď se domlouvám s nakladatelstvím, které mělo zájem knížku vydat. Ještě řeším ilustrace. Nejsem žádný malíř, ale na cestě jsem si vždycky do poznámek nakreslil nějakou malůvku. A tyto ilustrace by se měly objevit i v knížce.

Tadeáš Šíma Je mu 26 let  Vystudoval obor Plánování a řízení krizových situací na ČVUT v Praze Cestuje od 17 let, většinu svých cest absolvoval autostopem Procestoval státy západní Evropy, Balkán, Blízký východ či střední Asii V roce 2018 absolvoval na kole české značky Apache sedmiměsíční cestu po západním pobřeží Afriky Na podzim se chystá jet do Afriky znovu, tentokrát se plánuje zdržet: v Kongu, kde bude pracovat v národním parku a v Mali navštíví české vojáky