Agentura Reuters připomněla, že Suárez po smrti generála Franciska Franka v roce 1975 provedl svou zemi jedním z nejbouřlivějších období jejích dějin. Obecně se mu přisuzuje zásluha za to, že překlenul hluboké rozpory ve španělské společnosti rozdělené od krvavé občanské války v letech 1936 až 1939, po které se ujala moci Frankova fašistická diktatura.
Suárez byl členem frankistického hnutí a zastával různé vládní funkce. Po smrti diktátora jej král Juan Carlos v červenci 1976 jmenoval premiérem. Suárez, kterého v té době jako oportunistu kritizovali jak frankisté, tak socialisté, pak přikročil k politickým reformám a následně v roce 1977 vyhrál první svobodné volby ve Španělsku po 41 letech.
Nejváženější premiér od konce diktatury
Většina Španělů jej nyní považuje za velkého státníka, který dokázal hluboce rozdělenou zemi dovést k demokracii, uvedla agentura Reuters. Průzkum veřejného mínění z roku 2007 pak ukázal, že jej lidé považují za nejváženějšího premiéra od Frankovy smrti.
Během přechodu k demokracii vzbudilo v roce 1977 velkou kontroverzi Suárezovo rozhodnutí legalizovat komunistickou stranu, jejíž členy Franco pronásledoval. Suárez krok připravoval tajně během dlouhého velikonočního víkendu, dopředu se na něm ale dohodnul s exilovým šéfem komunistů Santiagem Carrilem.
Překvapivé rozhodnutí vyvolalo odpor v oficiálních strukturách a armádě, ale i mezi běžnými Španěly, jimž režim komunisty líčil jako nepřátele státu. Suárez ale pochopil, že legalizace komunistů je po letech diktatury nevyhnutelná, pokud jeho země chce být demokracií.
Po volbách v roce 1977 postupně Suárez oslaboval kvůli hospodářským potížím či boji s baskickými separatisty. Nakonec v roce 1981 odstoupil. V únoru téhož roku se při přísaze svého nástupce v parlamentu stal svědkem pokusu o vojenský puč. Suárez byl jedním ze třech poslanců, kteří při pohledu na ozbrojence, již vtrhnuli mezi zákonodárce, zůstal klidně sedět a nevrhl se v panice k zemi. Puč nakonec ztroskotal.
Suárez poté založil vlastní politickou stranu, ale už se mu nepodařilo zopakovat předchozí úspěchy. V roce 1991 odešel z politiky, aby se mohl věnovat rodině.