Něžný barbar s mnoha diagnózami. Boudník hledal krásu v oprýskaných zdech i bídě dělnického života

Premium

Vladimír Boudník | foto: Květoslav Přibyl

  5:00
Opravdovostí a novátorstvím převyšoval ostatní, vše prožíval jako jeden celek. Stálo ho to hodně sil, odhodlání, nakonec i psychické vyčerpání. Zanechané dílo, svědectví doby i vzrušující osobní příběh ale zůstávají. Letos si připomínáme sto let od narození Vladimíra Boudníka.

„Téměř dvoumetrová štíhlá postava,“ jak píše Bohumil Hrabal ve svém Něžném barbarovi, má svůj předobraz v jeho příteli – výtvarníkovi, dělníkovi a experimentátorovi všeho druhu. Tento „dandy v montérkách“ zazářil jako kometa – jeho krátká životní dráha byla nevídaná.

Doba minulá však takovým solitérům nepřála, socialistický realismus, neškodná průměrnost a budovatelská propaganda se staly obecným diktátem. Boudník šel cestou skutečného prožitku. Také on se však obracel k obyčejným lidem, od nichž však očekával aktivní vnímání a představivost.

V roce 1947 dokonce sepsal několik mírových provolání „Národům!“, která soukromě vytiskl a šířil. Následně šel ještě dál, když psal své Manifesty explosionalismu, v nichž provolával bezprostřední prožívání a osvobozující tvoření.

„Rozhlédněte se kolem sebe! Na špinavou zeď, mramor, léta dřeva… Co vidíte, je vaše nitro. Nepodceňujte skvrny. Objeďte je prstem, překreslete na papír… zmocňujte se svého nitra. Proč se dávat stále více ovlivňovat cizími vzory a epigonsky se jim plazit u nohou? Tvořte z vlastních podnětů. Máte co světu říci!“

Vstoupit do diskuse (2 příspěvky)

Nejčtenější

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.