Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Narodil se 26. září 1903 v Kožlanech. Pocházel z velmi chudého prostředí a získal jen základní vzdělání. Od 14 let musel tvrdě pracovat. Příležitost k sociálnímu vzestupu mu nabídla teprve armáda. Rozhodl se jí nepromarnit. V roce 1923 nastoupil prezenční vojenskou službu. Po jejím skončení se stal poddůstojníkem z povolání.
Během následujících let si soukromým studiem doplnil středoškolské vzdělání, které ukončil roku 1929 maturitou. Následně byl přijat ke studiu na Vojenské akademii a Hranicích na Moravě, kterou v roce 1931 úspěšně ukončil. Jako důstojník pak sloužil u elitního hraničářského praporu. Od roku 1935 byl zařazen u tankových jednotek.
Na frontě u Dunkerquu. Gustav Svoboda v letech 1944 a 1945 velel předsunuté dílně brigádních tankových dílen. Řídil mimo jiné i vyprošťování techniky v první linii, tomu se snažili v přístavu obklíčení Němci zamezit. Českoslovenští vojáci v šarvátce museli použít i kanon nepohyblivého tanku.
Krátce po okupaci se rozhodl k odchodu za hranice a 9. srpna 1939 byl v Krakově prezentován do formující se čs. vojenské jednotky. Jako velitel roty České a slovenské legie se v září 1939 dostal ve východním Polsku do sovětského zajetí, z něhož byl však propuštěn již v dubnu 1940.
Odjel do Francie a po jejím pádu pak do Velké Británie. Na frontu k severofrancouzskému Dunkerku, který čs. vojáci obléhali od počátku října 1944 až do konce války, odjížděl v hodnosti majora, jako velitel jednoho z tankových praporů Čs. samostatné obrněné brigády. Za osobní statečnost, kterou na frontě prokázal, byl mj. vyznamenán dvěma Čs. válečnými kříži a dvěmi Čs. medailemi Za chrabrost. Jako jeden z mála čs. důstojníků se však stal také nositelem dvou vysokých britských vyznamenání – Řádu Britského impéria a Řádu za vynikající služby.
Příběhy Čechoslováků od Dunkerque |
Po válce jej čekala slibná kariéra. Od konce roku 1946 velel Tankovému učilišti v Milovicích, resp. v Dědicích u Vyškova, a v roce 1948 dosáhl hodnosti plukovníka. V květnu 1949 byl však zatčen a v srpnu téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen Vrchním vojenským soudem v Praze na tři roky vězení. Po propuštění našel zaměstnání jen jako soustružník v ČKD a později u ČSAD, kde pak pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1963, resp. až do roku 1971. I v této profesi patřil k mnohokrát oceněným pracovníkům a byl mj. autorem několika zlepšovacích návrhů.
Tank Sherman ze sestavy Československé samostatné obrněné brigády na frontě u severofrancouzského Dunkerku.
V roce 1965 jej částečně, a o tři roky plně rehabilitovali. Dočkal se ještě pádu komunistického režimu v listopadu 1989, po němž byl roku 1991 jmenován do hodnosti generálmajora ve výslužbě a vyznamenán Řádem M. R. Štefánika III. třídy.
