Podle jeho blízkého přítele a spolupracovníka, režiséra Vladimíra
Křižanovo dílo:
scénáře k filmům a televizním inscenacím:
Horký vzduch (1965)
Sedm havranů (1967)
Stíny horkého léta (1977)
Signum laudis (1980)
Cesta na jihozápad (1989)
Tichá bolest (1990)
Je třeba zabít Sekala (1998)
Pokoj v duši (2009)
Na lavici obžalovaných Justice (TV seriál, 1999)
Záchranáři (TV seriál, 2003)
O rodičích a dětech (2008)
|
Michálka, se kterým natočil jeden z nejlepších filmů 90. let Je třeba zabít Sekala, zemřel Jiří Křižan včera večer, pravděpodobně na infarkt. "Žil naplno, nešetřil se. Vím, že byl unavený a asi i přepracovaný. Ale v žádném případě to nebyl usoužený dědek. Smrt po něm sekla, když stál pěkně zpříma a rovně, jak bylo jeho zvykem."
Michálek s ním mluvil naposledy včera: "Jiří měl rozepsanou knihu, byly to jeho vzpomínky na osmdesátá a devadesátá léta. Znal jsem z toho části a musím říct, že to bylo vynikající. Žádné relativizování, žádné na jedné straně, na druhé straně, ale tvrdě, přímo, bez pentlení a vykrucování. Takový, jaký byl."
Řekli o Křižanovi
Bývalý prezident Václav Havel: "Náhlým odchodem Jiřího Křižana jsem hluboce zasažen, protože jsme byli velmi dobří kamarádi. Od jara 1989 patřil mezi mé nejbližší spolupracovníky, spoluorganizoval petici Několik vět, byl v nejužším vedení Občanského fóra a velmi mi pomáhal ve funkci poradce na Pražském hradě. Česká společnost přichází o možná méně nápadnou, ale svébytnou osobnost s pevnými postoji"
Ministr obrany Alexandr Vondra: "Odešel můj kamarád a jeden z mně nejbližších lidí z přelomového roku 1989. Bez něj by petice Několik vět nebyla nikdy tak úspěšná. Jirkovi Křižanovi zabili komunisti tátu, takže věděl s kým máme tu čest. Byl to frajer, kovboj, prima chlap. Takových je v naší zemi bohužel málo. Teď jich je zase o jednoho méně."
Producent Jaroslav Bouček: "Byl to skvělý člověk, nejlepší scenárista, se kterým jsem se setkal. Byl to můj kamarád. Film Je třeba zabít Sekala je nejlepším a nejúspěšnějším českým filmem v novodobé historii, který asi dlouho překonaný nebude a určitě bude ve zlatém fondu české kinematografie."
Spisovatel, scénárista, dramatik a překladatel Jiří Stránský:
"Navzdory tomu, že jsme se občas dobře zhádali, jsme s Jiřím Křižanem byli dlouhá léta dobrými přáteli (na rozdíl od jiných, co se hned mají za nepřátele). Potkali jsme se za totáče v dabingu, kde (i díky jemu, ale i J.K.Sýkorovi) jsem si jako překladatel cizojazyčných německých a anglických dialogů vylepšoval poměrně chudý rodinný rozpočet. Byl taky (navzdory věkovému rozdílu) mým učitelem scenáristiky jeho druhu - té drsné, s ničím se nemazlící. Proto se mi - když se o tom dozvěděl - nabídl na Zdivočelou zemi. Jemu jsem podepsal Několik vět i petici na propuštění V.H. Když jsem se v roce 1992 stal prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, zavolal mi, že teď by měl náš PEN usilovat o propuštění persekuovaných spisovatelů s nejméně stejným úsilím, jako to dělaly svobodné PEN kluby v čase, kdy našim spisovatelům bolševik šlapal na krk (abych alespoň něco z Jiřího ocitoval). Když odešel z vnitra na moravskou chalupu, už jsme se moc nepotkávali, ale když už se tak stalo, byli jsme moc rádi, že jsme alespoň na chvíli spolu. I když jsme se zase kvůli něčemu zhádali. Divte se, s naší zkušeností! Kdepak - Jirka Křižan tu někde kolem zůstává. Aby i dál všichni, co chtějí naši nedávnou minulost zamatlávat tlustou černou čárou nebo jinak způsobit hromadnou ztrátu paměti, měli špatné svědomí. Moc špatné svědomí."
|
Křižan napsal scénáře ke třinácti realizovaným filmům. Dva z nich zvítězily na MFF Karlovy Vary: Signum laudis, za který odmítl převzít Státní cenu Klementa Gottwalda, a Stíny horkého léta. Dále napsal scénář k filmu Tichá bolest. Jeho film Je třeba zabít Sekala získal deset Českých lvů včetně scenáristického.
Napsal také předlohy k Televizním seriálům Na lavici obžalovaných Justice a Záchranáři. Před sedmi lety získal 1. cenu Sazky za nerealizovaný scénář Britský pas. V 70. letech publikoval pod pseudonymem Jan Beran v Nizozemsku a ve Švédsku román Exercities.
Křižan psal zejména dobrodružné, tragické a baladicky zabarvené příběhy, v nichž se zabýval závažnými tématy mezilidských vztahů. Existenciálních otázek se dotýkají i jeho komorní psychologická dramata ze současnosti.
V druhé polovině osmdesátých letech se Křižan ocitl na 'černé listině': tehdy se začínal politicky angažovat mimo oficiální proud. Nepatřil sice ke klasickým disidentům, ale byl jedním z prvních, kdo vstupoval do prostoru, kam se "legální" umělci do té doby neodvažovali. V lednu 1989 patřil k iniciátorům petice za propuštění Václava Havla. Spolu s Václavem Havlem a Alexandrem Vondrou spoluautorem petice Několik vět a po listopadu 1989 zakládajícím členem Občanského fóra.
Po zvolení Václava Havla prezidentem se stal Křižan jeho poradcem. Po volbách v červnu 1992 byl náměstkem ministra vnitra. V lednu 1995 se vrátil k práci filmového scenáristy. Přednášel na pražské FAMU. Více než před deseti lety se odstěhoval do valašské vesnice Branky, kde se staral o rodinný les.
Jiří Křižan
Narodil 26. října 1941 ve Valašském Meziříčí. Jeho otec, majitel velké pily, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za 'velezradu' a v roce 1951 popraven. Křižan byl tři měsíce před maturitou vyloučen z gymnázia kvůli hanlivé básničce na úmrtí prezidenta Zápotockého. Pracoval v ostravských dolech a vystřídal mnoho dalších zaměstnání. V roce 1965 začal jako externí posluchač studovat scenáristiku na FAMU. Současně se živil jako technický redaktor deníku Mladá fronta. Od poloviny 70. let byl scenáristou. Působil také v dabingu, upravoval české verze filmů. Nejčastěji spolupracoval se Zdenkem Sirovým a Martinem Hollým a později s Vladimírem Michálkem.
V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum a do roku 1992 působil jako poradce prezidenta Havla pro vnitropolitické otázky. Později zastával funkci náměstka ministra vnitra. V roce 1995 opustil politiku a vrátil se ke scenáristické profesi.
V letošních volbách do Poslanecké sněmovny byl jako bezpartijní na kandidátce TOP 09 na Zlínsku, mandát však nezískal.
|