O svém životě Bonnerová říkala, že měl tři fáze: růžové dětství, pak mateřství a nakonec Andrej Sacharov. Po boku svého muže, významného sovětského fyzika (přezdívaného "otec ruské vodíkové bomby"), bojovníka za lidská práva a nositele Nobelovy ceny za mír, stála až do jeho smrti v roce 1989. Celých devatenáct let.
Čtěte také: |
Snášela s ním vyhnanství, hladovky i pronásledování režimu. "Bylo to jako v pohádce. Spojily se dvě polovičky duše. Byla to absolutní shoda. Ve všem, od nejintimnějších až po celosvětové záležitosti," napsala v roce 2001.
Během války málem přišla o zrak
Bonnerová se narodila 15. února 1923 ve městě Merv (nyní Mary) v Turkmenistánu. Její otec byl předním činitelem arménské komunistické strany. V roce 1937 byl zatčen a o rok později popraven stalinským režimem jako "nepřítel lidu". Její matka, rovněž aktivní komunistka, byla poté odsouzena.
Jelena v osmnácti letech dobrovolně odešla na frontu, kde působila jako zdravotní sestra. Byla dvakrát zraněna a málem přišla o zrak. Dosáhla hodnosti poručíka a vstoupila do strany. V roce 1970 se seznámila s Andrejem Sacharovem a o dva roky později se za něj provdala (z prvního manželství již měla dvě děti). Týž rok vrátila stranický průkaz s tím, že ideologie KSSS je v rozporu s jejím přesvědčením.
Blízko měla jak k Dubčekovi, tak i k Havlovi
Jedním ze zásadních mezníků v jejím životě byly podle jejích slov události Pražského jara v roce 1968. Jako jediná v oblastní stranické organizaci tehdy odmítla hlasovat pro rezoluci o vojenské intervenci do Československa. S některými představiteli tehdejšího Československa ji pojil přátelský vztah (například s Alexandrem Dubčekem), později měla blízko i k představitelům disentu okolo Václava Havla.
V roce 1975 dostal Sacharov Nobelovu cenu za mír, sovětské úřady mu ale nepovolily výjezd ze země. Cenu nakonec převzala jeho manželka, která v té době na Západě podstoupila operaci očí. "Byla to podpora nejen jemu osobně, ale myšlence ochrany lidských práv na celém světě. Byl to impulz k tomu, že se myšlenka boje za lidská práva stala důležitou pro všechny liberální politiky," řekla k tomu Bonnerová.
Sledovala porušování lidských práv v SSSR i Čečně
V roce 1976 patřila k zakladatelům Moskevské helsinské skupiny, která dokumentovala porušování lidských práv v SSSR. V roce 1984 pak byla společně s manželem odsouzena k pěti letům vyhnanství za "očerňování sovětského společenského a státního systému". Trestu byla oficiálně zproštěna až v roce 1986 po nástupu Michaila Gorbačova, kdy se společně se Sacharovem vrátili zpět do Moskvy.
Ve své veřejné činnosti pokračovala i po smrti svého muže v roce 1989. Ostře kritizovala především postoj Ruska v čečenském konfliktu. "Čečensko pro mne bylo stejným otřesem jako Československo v roce 1968. Je to historický zločin Ruska," prohlásila.
V lednu 2003 se připojila k výzvě Václavu Havlovi, aby se ujal řízení "soudu cti evropských politiků", který by se měl zabývat morálkou státníků. V posledních letech žila Bonnerová se svojí rodinou v americkém Bostonu. Byla předsedkyní Mezinárodní nadace Andreje Sacharova, přednášela a publikovala články. Především se ale věnovala rodině. "Jediné, co chci dál v životě... chci být babičkou. Dosud jsem neměla dostatek času se vnoučatům věnovat," řekla v roce 1998, když slavila 75. narozeniny.
