Jelikož rododendron kvete brzy zjara, stává se, že je v určité oblasti dominantní flórou. Tento jednodruhový med se tak stává toxickým.
Šílený med má původ hlavně v Nepálu a v Turecku u Černého moře. Jeho účinky byly popsány již v 5. století před naším letopočtem, a to Sokratovým žákem Xenofonem. Také se nám dochovala pověst, jak v roce 67 let př. n. l. posloužil šílený med perské armádě jako nástroj boje proti Římanům.
Pontský král Mithridates VI. tehdy nařídil zanechat ve městě Trabzon protivníkovi džbány s medem, aby ho nepřátelská armáda našla a snědla. Ta se pak stala nebojeschopnou. Peršané vzápětí snadno pobili přes tisíc římských vojáků, aniž by přišli o jediného muže. Vojáci oddílů Pompeia Velikého tak zřejmě poprvé okusili, co je to biologická zbraň.
Nedávno proběhla sociálními sítěmi informace o medvědovi, který se v Turecku namlsal šíleného medu. Medvěd ztěžka a hluboce dýchal, nebyl schopen stát a motal se. Nakonec ztratil vědomí a musel se o něj postarat veterinář. Podle posledních informací je již zvíře v pořádku.
U lidí jsou příznaky podobné. Ti, kteří med snědli, se většinou zcela zotavili, v ojedinělých případech museli do nemocnice. Bezprostřední následky trvají asi den, někdy trvá i několik dní, než účinky odezní. Kromě dezorientace jsou dalšími účinky pocení, zdvojené vidění, bolest hlavy nebo křeče. Někdy může šílený med způsobit i srdeční arytmii.
O tom, zda je nějaká látka jedem nebo lékem, rozhoduje mnohdy množství. Šílený med je toho příkladem. Vedle výše uvedených negativních účinků má i blahodárný vliv na zdraví. Uživatelé ho vyhledávají, protože může údajně pomoci s řešením celé řady zdravotních problémů, od impotence přes hypertenzi, diabetes, bolesti břicha nebo artritidu. I proto je šílený med nejdražší na světě.
Šílený med rovná se halucinogenní med, neměl by vážně poškodit zdraví. Něco jiného je však med, který včely sbírají z květů oměje šalamounku.
O šalamounku se říká, že je to ďáblova bylina, která ve své kráse vlastní smrtelně jedovatý květ. Je to vysoká rostlina s modrými květy. Pěstuje se pro ozdobu a patří mezi ohrožené druhy. Oměj se řadí mezi silné jedy, neboť obsahuje alkaloid akonitin. Je nejjedovatější a nejnebezpečnější evropskou rostlinou. Roste výhradně v horách a jedovatá je celá rostlina. Ve středověku se dokonce do její šťávy namáčely špičky šípů a kopí, čímž se měnily ve smrtící zbraně. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je tři až čtyři miligramy. Jedovatosti oměje se již v dávných dobách s velkým úspěchem využívalo v lidovém travičství. Na otravu omějem zemřel i legendární římský císař Claudius, a to v roce 54 n. l.
Včely sjednocují svět. Nestojíme si špatně, jen medu bychom měli jíst více |
Spisovatel Rudolf Čechura, od roku 1968 řádný člen Londýnské společnosti Sherlocka Holmese a čestný člen amerických holmesovských společností, kromě mnoha detektivních povídek napsal i příběh, kdy oběť je otrávena právě medem. Jednalo se o med z květů oměje šalamounku. Včely byly odkázány na jedinou v tomto místě kvetoucí rostlinu. Šlo o med jednodruhový, a tedy toxický. Sherlock Holmes odhalí, že pachatel nechal včely létat na lán oměje a otrávil pak lorda Leenocka jejich medem.
Tuto detektivní povídku (Případ se včelami) odvysílal kdysi dávno i rozhlas v pořadu Meteor. Šlo o autorovu fikci? Mohl by med z oměje šalamounku teoreticky otrávit člověka? A pokud ano, kolik medu by musel sníst?
