Pravda, koronavirem diktovaná karanténa svádí k tomu, být jen v teplákách, zachumlaní do županu a do něčeho „lepšího“ se nasoukat jen v případě zásobovacích výletů. Pohodlí ale nemusí být zajištěno jen a pouze tepláky a měkkými papučemi. Důkazem toho může být celoživotní práce geniálního obuvníka Sergia Rossiho. Ten zemřel minulý týden ve věku 84 let. A ano, měl pozitivní nález na covid-19.
Home office v pyžamku. Dbejte rady Bridget Jonesové, prádlo si měňte každý den![]() |
Jeho odkazem zůstane navždy dokonalá nositelnost boty. A to i ve chvíli, kdy podpatek dosahuje kotník a nárt ohrožujících patnáct centimetrů. Na rozdíl od řady konkurentů včetně vzývaného Manola Blahnika, Jimmyho Choo nebo Christiana Louboutina, kteří byli a jsou ochotni pro „umělecký dojem“ ustoupit, Rossi vždy na prvním místě dbal o tom, aby bota měla naprosto precizní konstrukci.
„Samozřejmě, že vím, jak se má ušít bota tak, aby se dala taky nosit. Je to všechno v konstrukci. Jsem švec, táta mě naučil ušít dokonalou lodičku, když mi bylo osm. Není to taková věda, když víte, jak na to,“ řekl kdysi italské verzi magazínu Vogue.
Návrháři ho milovali
I díky tomu jej milovali ostatní návrháři. Spolupracoval se značkami Versace, Dolce & Gabbana či Azzedine Alaïa. Jak prohlásil Domenico Dolce, modelky v Rossiho botách prostě odchodí přehlídku nejlépe. A za tím nestálo nic jiného než to, že v těch botách se prostě skutečně chodit dalo na rozdíl třeba od pověstných armadillo boots od Alexandra McQueena. Ten s modelkami neměl moc slitování: „Když spadnou, tak spadnou.“
Ale zpět k Rossimu. Kooperace s předními návrháři byla víc než chytrá. Díky tomu měl zajištěnou propagaci v rámci jejich kampaní.
V roce 1999 prodal svou úspěšnou značku budovanou od 60. let koncernu Gucci, který dnes patří pod holding Kering. K tomu dvě poznámky. Za 70procentní podíl Gucci tehdy zaplatil skoro 100 milionů dolarů. Neuvěřitelná cena za v podstatě maličkou značku. V roce 2005 pak kupoval Kering vedený miliardářem François-Henri Pinaultem i zbytek a Rossi postupně odešel na odpočinek. Když se Pinault ženil s herečkou Salmou Hayek, co asi obula nevěsta? Samozřejmě Rossiho. Pro pořádek dodejme, že značka Sergio Rossi už Pinaultovi nepatří. Trochu se v obřím impériu ztrácela. Od roku 2015 ji převzal investiční fond Investindustrial a jeho šéf Ricardo Sciutto znovu klade důraz na myšlenky svého osobního přítele Rossiho.
Tedy hlavně na to, aby všechny výrobky měly „měkký došlap“.
Ten bude jistě ceněnou a záviděníhodnou komoditou v luxusním průmyslu po opadnutí strachu z koronaviru. Velké luxusní značky jej jistě s různými šrámy ustojí. Ale menší tvůrci se budou potýkat s bojem o přežití. A proto tradiční apel na závěr. Pokud vám to vaše finance umožňují, stojí za to se podívat na tvorbu mladých českých designérů.