Modrotisk a elegance. Chci vytvořit olympijskou kolekci s odkazem na české tradice, uvádí návrhářka

Lidovky.cz: Ve spolupráci s firmou Alpine Pro letos připravujete olympijskou kolekci. Vypadá to, že k tomu máte předpoklady, máte vztah ke sportu, k českým i moravským tradicím i japonské kultuře. Můžete alespoň trochu naznačit, jak bude kolekce vypadat, prý použijete modrotisk?
Kolekce bude sportovně elegantní, s odkazem na naše tradice. Odkazuje i k naší výpravě v Tokiu z roku 1964, pro připomenutí našich tehdejších legendárních úspěchů. A ano, používám i modrotisk.

Lidovky.cz: Věděla jste od počátku, že budete pracovat s modrotiskem, nebo to vyplynulo až z nominace na seznam UNESCO?
Myšlenku modrotisku jsem měla v hlavně od začátku a zápisu na seznam UNESCO to předcházelo. O to milejší bylo moje překvapení, témata se hezky podpořila. Zápis se uskutečnil v listopadu, design s modrotiskem jsem měla schválený už předtím, v červenci.

Lidovky.cz: V Japonsku je modrotisk dobře známý, mnoho lidí si dokonce myslí, že odtud pochází. Jaký k němu mají Japonci vztah? Nosí ho běžně, nebo je to folklórní záležitost?
Modrotisk je v Japonsku běžná věc, designově ale zároveň patří mezi tradiční, řemeslné. Ať už se jedná o jakýkoli i užitkový předmět, modrotisk ho často doprovází. Při nákupu většinou právě o látce dostanete krásné povídání, předmět bude dárkově zabalen apod. Japonsko je snad jedna ze zemí, odkud modrotisk přišel i k nám, ale není nikde uvedeno jako země původu modrotisku. Japonci mají řadu vlastních rostlin, z nichž přírodní modrá barviva získávají. Stále u nich žije tradice barvířských rodin, kdy děti šlapou v kádích s listy a lisují z nich tímto způsobem pigment. Japonsko má, tuším, škálu 20-30ti odstínů přírodní modré.

Lidovky.cz: Může laik poznat na první pohled rozdíl mezi tradičním modrotiskem a digitálně tištěným vzorem?
Ne vždy, zvlášť ne laik. Rozdíl poznáte podle tiskařských nepřesností a u převážně užívaného raportového tisku podle otisku značek v rozích raznice, podle níž tiskaři navazují. 

Lidovky.cz: Čím se bude vaše olympijská kolekce lišit od předchozích let?
Odkaz na naše tradice odívání se v nástupové kolekci otiskne poprvé v historii. Kolekci tvoříme v České republice a je v ní spousta ruční práce našich předních mistrů. Na kolekci například pracuje několik nositelů titulu Nositel tradic lidového řemesla. Oděvy, doplňky i obuv připravujeme každému členu výpravy na míru.

Lidovky.cz: Měla jste při navrhování úplně volnou ruku?
Měla jsem zadání, které mi stanovilo určité mantinely a napovědělo, jak má výsledek vypadat.

Lidovky.cz: Byla jste modelkou a v Japonsku jste žila. Jak se vám tam líbilo? Jací podle vás Japonci jsou?
Každý člověk je jiný. Třeba otec mých dětí je velice svůj. Povaha kultury je vřelá, vstřícná, v každodenním životě funguje týmovost, ohleduplnost a slušnost, jakou já si u nás pamatuji jen z dětství před revolucí. Bylo pro mě krásné ocitnout se v kultuře, kde máte k cizím k lidem přirozenou a velkou míru důvěry. Platí to pro civilní život. Profesionální prostředí je v Japonsku náročné.

Lidovky.cz: Jak jste se dostala k navrhování vlastního oblečení?
Vždy jsem to chtěla dělat a navrhovala jsem od mala. V naší rodině se hodně šilo, všechny ženy milovaly modu a užívaly si ji. Takže mi i ušily a upletly to, co jsem si přála. Později jsem se naučila sama docela šít. Na mě mi to až tak nešlo, ale na děti ano, a to mě bavilo moc. I mé děti se mnou šily své oblečení. Každý týden jsme po hodině piana, kam chodily, nakoupili látky na týden a šili jsme. To bylo v letech, kdy jsme žili v Japonsku a já jsem si vozila z Moravy tkané folklorní stuhy a kombinovala je do dětských věcí tak, že už se rýsovalo něco z toho, co je dnes vidět v Tradici.

Lidovky.cz: Chytáte novou kolekci, jaká bude? 
Kolekci Louka jsem měla v hlavě už hodně dlouho. Zahrnuje tři střihy šatů a pět barev bavlněného saténu, který je potištěn mými perokresbami. Vznikaly průběžně při mých ranních procházkách podle květin rostoucích u cest.

Lidovky.cz: O co mají podle vás ženy největší zájem?
Ženy se chtějí cítit hezké! Mít ve skříni kousky, po kterých sáhnou „na jistotu“. Oblečení, které je milé a ve kterém se cítí sebevědomě a přitom v pohodě. Nikde je neškrtí, nikde nic nevylézá, materiál je příjemný. Design, který je vhodný kamkoliv. Většina našich zákaznic s námi zůstává a v jejich šatníku jsou postupně několikery šaty, jupka, kabátek a nějaké sukně. Vše se dá hezky vzájemně kombinovat.

Lidovky.cz: Který kousek by v šatníku měla mít každá žena?
Z reakcí našich zákaznic je vidět, že nejvíce unosí naše košilové šaty. Jsou absolutním hitem Tradice už od loňska, dají se nosit doslova celoročně. Košilové zapínání je trend, který jsem použila, jejich úspěch je ale ve střihu, v siluetě. Tu jsem letos přenesla i do šatů s lodičkovým výstřihem, bez zapínání. Zkušenosti s osobním špendlením každého kusu mě vedly k nalezení střihu, který odpovídá ženám všech velikostí. Jeho základem je dokonalá silueta přesýpacích hodin, a to až do velikosti XXL.

Lidovky.cz: Nebojí se plnější ženy siluety přesýpacích hodin?
Většina žen, které minulý podzim přišly do naší první pop-up prodejny na předvánoční nákup, se přiznalo, že „jim šaty vůbec nesluší“. Naše šaty jim ale slušely. I když navazujeme na tradiční balonové sukně, vedeme střihy tak, aby nepřidávaly do objemu, a to ani přes boční kapsy.

Lidovky.cz: Šijete pouze na zakázku?
Loni jsme představili první konfekční řadu a měla úspěch. Prodala se celá během jednoho týdne v našem prvním testovacím pop-up shopu. Právě proto jsem teď na jaře kolekci rozšířila, ale oproti plánu ji v souvislosti s epidemií nabízíme zatím pouze v našem e-shopu Tradice. Stále tvořím jen takové střihy, o kterých jsem díky zkušenostem se zakázkovou tvorbou přesvědčená, že i v konfekčních velikostech budou slušet skoro jako šité na míru.

Lidovky.cz: Pomáhají vám se šitím stále ještě vaše děti jako dřív?
Sophie mi pomáhá s navrhováním. Prohlíží si látky a střihy během vývoje, dává mi pohled mladší generace, zároveň opravdu jazyku módy rozumí a chápe co a jak dělám v Tradici. Ochotné jsou pomáhat ale obě děti, když potřebuji.

Lidovky.cz: Která část v procesu tvorby vás baví nejvíc?
Kreslit květiny v přírodě, překreslovat je jemňounkým perem na krásný papír, vytváření vzoru s mým nejstarším synem. To jsem si užila moc. A pak se vždy velmi těším na nové látky, až je poprvé uvidím.

Lidovky.cz: Jaké další projekty vás letos ještě čekají?
Všechno se teď mění skoro ze dne na den. Právě větší projekty, jako je příprava na Letní olympijské hry a Paralympiádu jsem tento týden odložila a čekám, k čemu uzrají a jaký bude celkový další vývoj. Zrovna dnes začínám pracovat na soukromých zakázkách, na něž se těším a čekala jsem, až bude čas. První mám obálku hudebního alba Kamily Šošovičkové, zpěvačky a cimbálistky. Bude to její portrét v podlužáckém kroji. Kamilu mám moc ráda, jak její zpěv a hudbu, tak i jako člověka. Je to obdivuhodná mladá umělkyně.