Vyrůstala ve výtvarnické rodině – její maminka je malířka Erika Bornová, otec malíř Tomáš Císařovský. Vystudovala historii na Sorbonně v Paříži a dokumentární tvorbu na FAMU a má za sebou třeba životopisné snímky o Františku Kupkovi či Mileně Jesenské nebo dokument o mražení ženských vajíček.
Teď do kin vstupuje celovečerní film Její tělo, který Natálie Císařovská natočila na motivy skutečného osudu české sportovkyně Andrey Absolonové. Tato úspěšná skokanka do vody musela po úrazu ukončit kariéru a druhou – o nic méně úspěšnou – rozjela pod jménem Lea De Mae v pornobyznysu. V roce 2004 předčasně zemřela na nádor na mozku.
Senzaci nečekejte – ačkoli je film Natálie Císařovské velmi tělesný, je v něm plno sexu a nahoty, o vzrušení z erotiky tu nejde, naopak. Film je hlubokou sondou do psychiky člověka, který je zvyklý fungovat jako bezemoční stroj – dokud nenarazí na své limity.
Protože jsme při domlouvání rozhovoru zjistily, že jsme sousedky v pražské čtvrti Nusle, pozvala jsem Natálii (v osmém měsíci těhotenství) s její tříletou dcerkou ke mně domů. A zatímco jsme s režisérkou řešily poměry v českém pornobyznysu, běhalo mezi námi zvídavé děvčátko a skládalo stavebnice. Pracující ženy toho musejí v Česku zvládnout pořád docela dost.
Lidovky.cz: Třetinu internetových stránek dnes tvoří erotický obsah. Je Česko pornografická velmoc?
Určitě je a na Západě nás tak vnímají. Když jsem žila a studovala v Paříži, častá reakce na to, že jsem z Prahy byla: Vy tam hodně točíte péčko, že jo? Mnohdy se k tomu připojily i různé lascivní narážky, nebylo to příjemné. Vazba mezi Českem a pornoprůmyslem je na Západě zřejmá, je to stereotyp, ale založený na realitě.
Lidovky.cz: Váš film začíná v 90. letech. To bylo v Česku dost specifické období sexuální svobody, které přišlo po pádu komunismu. V televizi se objevily pořady typu Peříčko, v časopisech udílel rady Radim Uzel v obležení polonahých žen, všechno to působilo dosti oplzle. V čem byla ta doba specifická?
Vším tím, co říkáte. Češi objevili Ameriku. Sexualita byla dlouho potlačovaná a byl po ní takový hlad, že všechno erotické připadalo Čechům zápaďácké a odvážné. To, co se dřív nemohlo, po revoluci jednoduše nabobtnalo a vybouchlo.
Přišel s tím kult těla a materialismu a taky cestování na Západ – odkud se Češi vraceli se zážitky ze sexshopů a strip barů. Společnost se tím časem logicky přesytila a dnes je opačný trend, všechno je unisex a projevy sexuality se dost potlačují.
Lidovky.cz: Jak jste objevila příběh Andrey Absolonové?
