• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Filozofická otázka, jestli stroje mohou myslet, začíná být opět aktuální. | foto: SiemensReprofoto

Glosa: Máme se začít bát umělé inteligence?

Věda
  •   6:00
Ačkoli v kultovním románu Já, robot předpovídal Isaac Asimov existenci inteligentně se chovajících strojů už na přelom tisíciletí, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by nás domácí spotřebiče měly začít brzy převyšovat. Ovšem kdesi v hlubinách internetu si už tak jistí být nemůžeme. Svědčí o tom dvě zajímavé zprávy z poslední doby, shodou okolností přišly obě z Ruska.

První budí na tvářích odborníků spíše úsměv. Pouhé tři dny údajně trvalo počítačovému programu PCWriter, aby napsal román o osmi kapitolách a 320 stránkách. Měli se na něm podílet programátoři a lingvisté, kteří do systému zadali způsoby chování již existujících hrdinů s cílem vytvořit co nejlepší příběh o lásce. Vzdáleně to připomíná scény z Orwellova 1984, kde tvorba básní pro proléty byla rovněž svěřena strojům.

Výsledek si všichni pochvalují. Podle kritiků se jedná o klasický ruský román s osvěžující příměsí moderny, redaktoři zase neměli skoro žádnou práci s uvedením díla odehrávajícího se na pustém ostrově do publikovatelné formy. V první várce se tak na trh dostane deset tisíc výtisků knih s názvem Opravdová láska.

Ovšem programátoři nebo literární vědci však považují takovýto výkon umělé inteligence za nemožný a celou akci pouze za velice zdařilou marketingovou kampaň vydavatelství. Následně rozhořelý spor však otevírá jednu zajímavou otázku: když mnoho vydávaných knížek vypadá tak, jako by je psaly stroje, proč by to stroje skutečně nezvládly?

Další příklad pomalu sílící umělé inteligence už tak úsměvný není. Taktéž v Rusku začal na internetových seznamkách řádit robot s poetickým jménem CyberLover. Ten prohlíží profily uživatelek lačnících po seznámení, analyzuje je a úměrně k nim tvoří odpovídající taktiku. Repertoár jeho schopností by mu mohl leckterý muž závidět, stejně tak jako jeho úspěšnost – nečiní mu problém se jednu hodinu seznámit s osmi až deseti ženami.

Jak vidno, od robotů rozsévajících komentářové spamy jsme se posunuli o notný kus dále. To jenom ukazuje, jak zranitelný začíná být člověk v prostředí, které byť si sám vytvořil, je pro něj nepřirozené – v cyberprostoru. Vkládá do něj svá osobní data s dobrou vírou, ovšem nepočítá s predátory v podobě podobných robotů. Že vás „sbalí“ stroj sice může působit úsměvně, ale až vám tentýž stroj ukradne a zneužije identitu (a je jedno, že jen tu internetovou) budete mít důvodů ke smíchu o poznání méně.

Z obojího pak plyne jedno ponaučení: pokud v oblasti inteligence nechceme být předstiženi stroji, nesmíme se chovat jako oni.

Autor: Ondřej Pohl