8. října 2013 7:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Charita i výzkumy. Zač utrácejí nositelé Nobelových cen?

DNA | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy DNA | foto: Shutterstock

STOCKOHOLM Držitelé Nobelových cen často projevují stejnou dávku vynalézavosti, pokud jde o utrácení finanční části ocenění, jakou vložili do práce, jež jim "Nobelovku" vynesla.

Například když sir Paul Nurse v roce 2001 získal Nobelovu cenu za medicínu, rozhodl se vylepšit si motorku. Jeho kolega, laureát z roku 1993 Richard Roberts, si zase před domem nechal udělat hřiště na kroket. A rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková, držitelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2004, uvedla, že cena pro ni znamená "finanční nezávislost".

Letošní udělování Nobelových cen začne dnes cenou za medicínu a o týden později skončí udělením ceny za ekonomii. Jakmile opadne rozvířená pozornost médií, skončí formální povinnosti a ceremonie, budou se muset letošní laureáti Nobelových cen rozhodnout, zač a jak utratí získaných osm miliónů švédských korun (23,6 milionu Kč).

ČTĚTE TAKÉ:

A soudě podle minulých zkušeností, stát se může cokoli. Někdy peníze darují na charitu nebo vědecký výzkum, ale to rozhodně neplatí všeobecně. Výkonný ředitel Nobelovy nadace Lars Heikensten řekl, že mezi laureáty obvykle nepřevládá nakupovací trend. "Myslím, že to hodně závisí na zemi, ze které pocházejí, na jejich osobních financích... na tom, jaký příjem měli v době, kdy cenu získali, a jak na tom v životě byli," citovala jej agentura AFP.

Oblíbenou volbou jsou nicméně nemovitosti, přinejmenším mezi těmi, kdo byli ochotní prozradit, zač peníze utratili. Finanční ohodnocení ceny vypadá jako spousta peněz, ale často se o ně dělí několik vítězů, což snižuje jejich "nobelovskou kupní sílu".

Wolfgang Ketterle z Massachusettského technického institutu (MIT), který se o cenu za fyziku v roce 2001 dělil se dvěma kolegy, svůj podíl věnoval na dům a vzdělání svých dětí. "Protože v USA jde půlka na daně, o moc víc toho nezbylo," řekl.

Phillip Sharp, americký spoluvítěz Nobelovy ceny za medicínu v roce 1993, se rozhodl peníze utratit za sto let starý dům. "Vzal jsem ty peníze a koupil si o trochu větší dům... je to nádherné staré místo. Peníze jsou příjemnou součástí ocenění, ale hlavní částí ceny je uznání," dodal.

Rozhodování, jak peníze utratit, může nějakou dobu trvat, protože novopečení laureáti jsou zpočátku zaplavováni nabídkami na účast na setkáních, přednáškách či různých inauguracích. "Neměl jsem čas o těch penězích přemýšlet. Na můj čas byla kladena spousta požadavků," řekl Serge Haroche, který je společným vítězem ceny za fyziku v roce 2012. Dodal ale, že se pravděpodobně poohlédne po nějaké nemovitosti.

Oční klinika i 'mikroúvěry'

Pro vítěze Nobelovy ceny za mír bývá rozhodování úžeji vymezené. Tato cena obvykle směřuje k politikům, organizacím či aktivistům, kteří jsou více vystaveni zrakům a dohledu veřejnosti. Mnozí, jako například americký prezident Barack Obama v roce 2009 nebo Evropská unie v roce 2012, získané peníze věnovali na charitu. Další podpořili vlastní projekty: bývalý finský prezident Martti Ahtisaari uvedl, že bude financovat skupinu na řešení konfliktů, kterou sám vytvořil.

Bangladéšský ekonom Muhammad Júnus, který je zakladatelem banky Grameen, slíbil ze své ceny v roce 2006 financovat oční kliniku a podnik poskytující dostupné jídlo chudým. Banka Grameen poskytuje takzvané "mikroúvěry", které mají pomoci chudým lidem zahájit vlastní podnikání a dostat se z bídy.

Z tohoto charitativního trendu existuje jedna zásadní výjimka. Americký prezident Woodrow Wilson získal cenu v roce 1920, peníze ale nechal ve švédské bance, aby k nim nabíhaly úroky. Zjevně se bál, jak bude vypadat jeho život po odchodu do důchodu v době, kdy bývalí prezidenti nedostávali žádnou penzi, jak uvádí jedna z biografií.

Finanční nezávislost

Nejskoupější na informace, pokud jde o plány, co udělat se získanými penězi, jsou držitelé Nobelovy ceny za literaturu. "Dokonce i když jsou držitelé Nobelovy ceny dobře známí, nevydělávají si psaním příliš mnoho peněz," prohlásila odbornice na literaturu univerzity ve švédské Uppsale Anna Gunderová.

A zatímco jim získané peníze mohou na několik let zajistit finanční zajištění, aby mohli v klidu psát, v krátkodobém hledisku mají často opačný efekt, dodala Gunderová. "Skutečně jim změní kariéru. Během prvního roku po získání ceny obvykle píšou méně, ale po roce nebo dvou zase pokračují," řekla.

Najdete na Lidovky.cz