S odstupem staletí si historik právem klade otázku, jakými principy se řídila v době stavovského povstání vojenská strategie. Nejedna část stavovského vojska odtáhla do Rakous, ba vypravila se až k Vídni, ale vedle toho zůstávaly nemalé vojenské síly na českém území. Zdá se, že relativně početné vojenské sbory jako by nebyly spojeny jednotnou strategií a téměř každý z vyšších vojenských velitelů postupoval na svou pěst, jako by sledoval vlastní cíle.
Kolik mužů zbylo z podzimního tažení?
O situaci českého vojska v prvních dnech nového roku 1620 patrně nejlépe vypovídá zpráva generála Leonarda Colonny z Felsu († 1620) králi Fridrichovi. Colonna sděloval, že se jeho oddílům podařilo dostat se na druhý břeh Dunaje, nedaleko od proslulého kláštera Melk. Informoval krále, že má v dané chvíli k dispozici 18 jízdních praporců a 24 pěších praporců. Jeho vojsko musí zůstat soustředěno proti hlavní síle nepřátel u mostu v Křemži.