3. března 2019 5:00 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Dravčí škola létání. Sokolníci v Česku používají k výuce drony ověšené kuřaty

Výcvik dravců pomocí dronu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Výcvik dravců pomocí dronu. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Praha Aby se ptáci naučili lovit bažanty, používají sokolníci k jejich výcviku drony ověšené kuřaty. Za větrného počasí postačí i draci.

Jakmile se ozve zvuk motoru dronu, pták začne roztahovat křídla a mávat jimi. Letět ale zatím ještě nemůže, protože má přes hlavu malou čepičku, která mu zakrývá oči. V momentě, kdy mu ji sokolník sundá, bez váhání vyletí, následuje stroj.

Ornitolog Petr Kolomazník používá drony k výcviku svých dravců.

Ornitolog Petr Kolomazník používá drony k výcviku svých dravců.

Ornitolog a sokolník Petr Kolomazník používá drony k nečekaným účelům. Trénuje díky nim sokoly. Dravce, jež v sedmdesátých letech v Česku skolila chemie tak, že během jedné generace téměř vymizeli. Dnes patří sokoli k chráněným druhům. Sokolnictví, které prokazatelně existovalo na území Česka už v dobách Velké Moravy, ale neodzvonilo. Naopak využívá moderní způsoby.

„Smysl je, aby se se mnou sokol naučil při výcviku spolupracovat. My mu neporučíme, má křídla a může uletět, kam chce. Je to jenom na něm,“ vysvětluje sokolník. Při lovu je totiž potřeba, aby se dravec držel nad svým „pánem“ a čekal na kořist. Respektive na bažanta, kterého podle mysliveckého zákona mohou lovit.

Výcvik dravců.
Výcvik dravců.

V celé akci má svoje místo i pes, který bažanta zaběhlého do křoví zavětří a hlídá. „Sokolník potřebuje, aby sokol létal ve výšce nad ním a čekal. Když má dobrou pozici, zhruba dvě stě tři sta metrů, bažanta vyplaším. Sokol pak sletí jako raketa dolů a bažanta chytí. Je jedním z nejrychlejších druhů planety a umí létat opravdu neskutečně rychle, střemhlavým letem. Toho chceme docílit při lovu,“ popisuje Kolomazník způsob výcviku, který trvá zhruba rok.

A právě proto, aby naostro vše proběhlo tak, jak má, se k nácviku loveckých dovedností používá metoda s dronem. Má i svůj méně moderní způsob, který lze ovšem používat jen za větrného počasí – klasické podzimní dětské draky. Obě metody přišly z Ameriky a používají se jen k výcviku sokolů. Jsou díky tomu fyzicky zdatní a vědí, že se mají držet nad sokolníkem. „Je to jako u závodníků. Ti také musí trénovat, aby měli svaly,“ přirovnává Kolomazník.

Lákadlo? Kuřata

Ve chvíli, kdy sokol při cvičení vyletí za dronem, stoupá v kruzích nahoru. Dron je asi ve výšce sto padesáti metrů. Kromě vábničky, tedy koženého váčku s bažantími křídly, jsou na něm zavěšená i mrtvá kuřata. Celé to trvá ani ne pět minut, dravec chňapne kuřata a snáší se s nimi dolů.

„Pták si díky tomu zalétá. Výcvik funguje na pozitivní zkušenosti, tedy na odměně. Při lovu se pak ze zvyku drží nade mnou, i když tam vábítko není. Připravím mu loveckou šanci a on zjistí, že když je nahoře ve výšce, má šanci ulovit,“ popisuje ornitolog, který stojí za občanským sdružením Penthea, jež v Praze provozuje záchrannou stanici pro volně žijící živočichy.

Kolomazník v ní má kromě zvířat, která přišla v přírodě k újmě, i dravé ptáky. Sokolů hned několik. Dva na výcvik, dva na ukázky, čtyři chovné a jednoho „dědečka“. Ten, který právě cupuje zdařile ulovené kuře z dronu, se jmenuje Šahinek. Po své matce, jež nesla jméno Šahina (to podle sokola, jehož druhové jméno je šahin). Šahinek je křížencem sokola stěhovavého a raroha loveckého, dravého kolegy z řádu sokolovitých. „Občas se kříží záměrně. Sokol stěhovavý je nejagresivnější, lovecky nejzdatnější, ale zase je poměrně malý. Raroh lovecký je větší, ale zas ne tolik agresivní. Kříženci mají většinou vlastnosti, které jsou pro sokolnictví dobré,“ popisuje sokolník.

Šahinek dostane za odměnu ještě něco, co mu šmakuje mnohem víc než kuře. Maso z holuba. Když s pozdní snídaní skončí, Kolomazník mu sundá z nohy vysílačku. Má ji pro případ, že by se vzdálil. Dravci mají osmkrát lepší zrak než lidé, a tak v trávě zahlédne myš vzdálenou i čtyři sta metrů. Pokud je nahoře ve vzduchu, vidí na kilometry daleko a láká ho každý holub, kterého zahlédne.

Z Prahy až do Popradu

Kolomazníkovi takhle před lety jeden sokol při výcviku uletěl a jel pro něj až do Plzně. To ale nebylo nic proti jeho předchůdci. „Uletěl mi v Praze. Za sedm dní mi volali z Popradu v Tatrách, že ho tam chytili,“ vypráví chovatel. Na takovou dálku je přitom i vysílačka krátká, pomohl kroužek s telefonním číslem. Na druhou stranu jsou podle Kolomazníka sokolové věrní. „Berou jen svého sokolníka. Mají dokonalý zrak a rozeznají kdejaký rozdíl, poznají lidi podle obličeje i podle hlasu. Třeba káňatům je to jedno, kdo jim dá žrádlo, k tomu letí. Ale sokolové by k někomu cizímu na ruku nesedli,“ vypráví.

Jakmile je dravci sňata čepička přes oči, vyletí za dronem.

Jakmile je dravci sňata čepička přes oči, vyletí za dronem.

Návštěvníci zámků a hradů tak prý často litují přivázané sokoly na ukázku. Jenže podle ornitologa jsou tito ptáci ze zásady lenoši, a když nemusí, tak nelétají. I kdyby sokola jeho majitel pustil, odletěl by na nejbližší strom a tam seděl. „Podle pozorování z přírody je úspěšný až každý desátý útok. Než něco uloví, tak se hodně nalétá. To je důvod, proč zbytečně neplýtvá energií. Nikdy neví, kdy se mu podaří ulovit a kdy se nažere,“ vysvětluje sokolník.

Lov se pěstuje prakticky po celém světě. Rozdíl je ale v přístupu ve východních a západních zemích. Asijské nebo arabské státy dávají podle Kolomazníka důraz na vzhled opeřence – když je pěkný, zaplatí za něj i hodně vysokou sumu. A je pro ně důležité, aby kořist ulovil, jedno jak. Naopak západní sokolníci víc dbají na styl, tedy na to, jak dravec létá a loví.

Podle ředitele České společnosti ornitologické Zdeňka Vermouzka v Česku v současnosti hnízdí zhruba šedesátka párů sokolů stěhovavých. Insekticid, který ničil jejich vejce, byl v sedmdesátých letech zakázán a trvalo více než dvacet let, než se u nás první sokoli zase objevili a začali hnízdit.

Vzácné je i samotné sokolnictví. Řadí se na seznam světového dědictví UNESCO, přičemž je na takto chráněno v 18 zemích.

Eliška Nová

Autor

Eliška Nováeliska.nova@lidovky.czČlánky