Klíčová otázka všech houbařů je: „Rostou?“ Odpověď zní ano. Jak však říkal nestor tuzemské mykologie Miroslav Smotlacha – houby rostou pořád, avšak někdy daleko od sebe. Letos byly rozestupy docela malé, a tak Češi mohli dokazovat, že jsou největší houbařský národ v Evropě. Ale abychom si moc nemysleli – s košíkem do lesa se chodí i v Polsku, Rusku, Itálii nebo Francii a některých oblastech Skandinávie. V řadě evropských zemí naopak tahle záliba není příliš rozšířená a praktikují ji pouze malé zájmové spolky a skupiny. Hlavně směrem na západ od nás měli lidé k houbám spíše negativní vztah – původně jako k něčemu velmi tajemnému. Dodnes je moc nemusí Britové a Norové, Američané a Australané si pro ně nechodí do lesa, ale do obchodu.
Podhoubí jako potrubní pošta
Houby ale nejsou jen požitkem pro naše chuťové buňky, zasluhují si více pozornosti a díky unikátním vlastnostem jsou pod drobnohledem vědců napříč různými obory. Nový výzkum například ukazuje, že mají obrovský potenciál nahradit v budoucnu plasty a posloužit při výrobě ekologických materiálů. Badatelé se ale nesoustředí na plodnice, tedy na to, co jíme, zajímá je zejména podhoubí, tzv. mycelium, což je propletená síť miliard buněk. Díky vzájemně výhodným „dohodám“ s řasami, stromy a rostlinami funguje tato síť vláken jako potrubí distribuující živiny, kam je zrovna potřeba. Tato síť je mnohem zajímavější, než by se mohlo zdát. Půda v lese i na loukách je protkána kilometry a kilometry vláken, ze kterých občas vykoukne nějaká plodnice. Experimenty ukázaly, že jsou posilována ta vlákna, kterými proudí nejvíce živin, naopak slepá vlákna postupně mizí.
Jak houby přivolávají déšť. Věda zatím všechna jejich tajemství neodhalila |
V prestižním vědeckém časopise Nature vyšly závěry studie Stanfordské univerzity, u jejíhož vzniku stálo přes dvě stě vědců z celého světa. Hlavním výstupem je celoplanetární unikátní mapa lesních společenství vázaných na teplotní pásma a znázorňující spolupráci hub navázaných na kořenový systém specifických druhů dřevin. Stromy si s houbami vzájemně pomáhají a zajišťují si lepší dostupnosti živin a vody. „Je to oboustranně prospěšná výměna, protože stromy zase poskytují houbám výživu ve formě uhlíku,“ vysvětluje biolog Emil Cienciala, který se na studii podílel.
„Zamyslíme-li se nad podstatou hub a jejich myceliem, zjistíme, že jejich hlavní funkce je z ekologického hlediska degradovat a rozkládat široké spektrum organických materiálů, ať už jsou to tlející listy, nebo odpadní látky,“ prohlásil profesor Stephen Horton, biolog z americké Union College. „Bez hub a bakterií bychom se všichni zanedlouho topili v tunách odpadů z mrtvých rostlin a živočichů. Rozsáhlé sítě mycelií prorůstají rozkládaný materiál, vše propojují a váží do hustého mycelárního koberce.“
Současný výzkum ukazuje, že tyto koberce je možné donutit růst do určitých tvarů a z nich pak lze složit například kartonovou krabici. Některé firmy již několik let vyrábějí nejrůznější produkty na bázi podhoubí, ať už jsou to různé obalové materiály či stavební izolace. Používá se několik druhů hub a vytváří se tak ekologicky šetrné produkty. Nejsou toxické, nevyvolávají alergie a výroba trvá v řádu dní. Působivé je i to, že tento materiál odolává do určité míry ohni, na druhou stranu je plně rozložitelný a nebude nás „strašit“ na skládkách desítky až stovky let. Mikroorganismy ho dokážou zcela rozložit za přibližně půl roku.
Tajemné houby vystřelují výtrusy do okolí, ty nabírají až desettisíckrát vyšší zrychlení než astronauti v raketoplánu |
Produkce je velmi levná, jelikož houbové mycelium roste na odpadech ze zemědělských výrob, které nelze použít ani jako krmivo nebo palivo. Houby k růstu nepotřebují světlo, tudíž je lze pěstovat v uzavřených kontejnerech. Nevyžadují ani kontrolované pěstování ve sklenících při vyšší teplotě, což by produkci neúměrně prodražilo. Rostou velmi efektivně při pokojové teplotě. Ekologická stopa je tedy velmi malá.
Od bot po pouliční osvětlení
Holandský designér Eric Klarenbeek houby například využívá při tvorbě originálního nábytku. Proslavil se svým přírodním křeslem, jehož základním materiálem byly houbové organismy, přičemž povrch byl dotvořený pomocí 3D tiskárny a organických odpadů například z javoru, slámy nebo bramborového škrobu. Zatím jsou pokusy na úrovni ekologicko-designérsko-futuristických úvah, ale už stávající výsledky ukazují, že by mohlo jít o ne tak dalekou budoucnost a houby by mohly nahradit plasty. Z hub se ale už mimo jiné vyrábí vysoce kvalitní papír a také textil. Novým trendem je výroba bot z hub, které jsou antimikrobiální, vodotěsné a poté, co doslouží, snadno odbouratelné.
Věděli jste, že houby světélkují? Ano, zvládají bioluminiscenci. Třeba takový pařezník obecný. Tento choroš je přes den nenápadný, ovšem v noci je schopen vyzařovat světlo. Je známo až 80 druhů hub, které v noci svítí. To není samoúčelné, houby tím přitahují hmyz, který poté rozšiřuje jejich spory. V laboratořích již probíhají pokusy, jak tuto vlastnost hub využít třeba ve sféře pouličního osvětlení.
Proti malárii
Ale aby nezůstalo jen u materiálních statků. Houby mohou být nápomocny i v oblasti zdraví. Server BBC například informoval o tom, že se coby likvidátorky komárů osvědčily v boji s malárií. Ve vědeckém článku publikovaném v polovině tohoto roku v časopise Science, tým vědců z Marylandské univerzity a Burkina Fasa popsal, že přirozeně se vyskytující houba upravená tak, aby dodávala komárům toxin, bezpečně snížila v simulovaném vesnickém prostředí v Burkina Fasu v západní Africe populace komárů o více než 99 %.
Badatelé postavili v Burkina Fasu falešnou vesnici, umístili do ní rostliny, chýše, zdroj vody i potravu pro komáry. A celou vesnici obehnali a zastřešili vrstvou moskytiéry. Výtrusy geneticky modifikované houby smíchali s olejem a směs nanesli na bavlněné plátno. Aby byli vystaveni působení houby, museli komáři na plátnu přistát. Na začátku pokusu vpustili vědci do vesnice 1500 komárů. Dokud v ní plátno s výtrusy nebylo, populace prudce rostla. Když ale do vesnice nasadili houbu, za 45 dní přežilo pouze 13 přenašečů.
Ne vždy ale houby konají jen dobro. Před zhruba patnácti lety se v Kanadě rozšířila velmi agresivní plísňová infekce, které podlehlo několik desítek lidí. Na vině byla kvasinka – jednobuněčná houba – cryptococcus gattii. Houba původem z tropických a subtropických oblastí zmutovala a objevila se zcela nečekaně tam, kde by se její výskyt nepředpokládal. Nakažení lidé začali kašlat, pociťovali bolest hlavy a na hrudníku, byli dýchaviční a měli horečku. Čtvrtina nakažených nemoci podlehla.
Součást redukčního jídelníčku
Pokud se vrátíme do středoevropského prostoru, pak dobrou zprávou je, že houby, které sbíráme, mají spíše pozitivní vliv na zdraví. Obsahují poměrně dost draslíku, který mimo jiné pomáhá snižovat krevní tlak, dále vitaminy B2 a B3, které účinkují při snižování cholesterolu v krvi. Nalezneme v nich dokonce i vitamin D, kterého dnes má velká část populace nedostatek a musí jej tělu dodávat uměle.
Samozřejmě jde ale také o to, kde houby sbíráte. Ve znečištěných oblastech – například poblíž továren, ve městech nebo u frekventovaných silnic – v plodnicích mohou být těžké kovy, čas od času se objeví i poplašné zprávy, že jsou radioaktivní (a to jak v souvislosti s havárií jaderné elektrárny v Černobylu, tak i později při úniku radiace z japonské Fukušimy).
„Už v 90. letech minulého století bylo prokázáno, že konzumace 10 kg běžných hub ročně nepředstavuje pro houbaře prakticky žádné riziko. Vzhledem k tomu, že na území ČR nebyl po havárii v Japonsku – vzhledem k velké vzdálenosti a vzdušnému proudění – zaznamenán prakticky žádný radioaktivní spad, nehrozí ani žádné zvýšení radioaktivity hub,“ uvedl biochemik a mykolog Jan Borovička z Ústavu jaderné fyziky AV ČR na webu Hoax.cz, který sleduje a vyvrací poplašné zprávy na internetu.
Pokud tedy máte obavy o své zdraví, spíš dbejte na to, aby se houby při cestě z lesa domů nezapařily třeba v igelitové tašce. Rozkládající se bílkoviny by vám mohly přivodit nepěkné zažívací obtíže. A také při kuchyňské úpravě nepoužívejte příliš mnoho tuku. Houby totiž mají dar ho do sebe natahovat a spolu s jejich další vlastností – špatnou stravitelností – byste dali trávicímu ústrojí zabrat. Obecně platí, že není dobré konzumovat je před spaním a že tepelná úprava by měla trvat nejméně patnáct minut
Jinak si jich můžete dopřát dle libosti. Obsahují totiž jen velmi málo kalorií, většinu plodnice tvoří voda (až 90 %), a tak se skvěle hodí při redukčních dietách. Konkrétně: deset dekagramů hub má jen třiatřicet kalorií, žádné cukry, tři gramy bílkovin a čtyři gramy tuků. Na takzvané houbové diety, sestávající převážně z nejrůznějších úprav plodnic, ale raději zapomeňte. I tady platí, že jsou příliš jednostranné.
