Píše se rok 1951 a italský inženýr i vášnivý závodník Ernst Prinoth z Val Gardeny otevírá svou automobilovou garáž. Natolik ho fascinují sněžná vozidla, že o jedenáct let později spatřuje světlo světa první prototyp sněžné rolby P60. Za dva roky už se vyrábí jako na běžícím páse a základní kámen budoucí špičky mezi sněžnými pásovými vozidly je položen.
Dolomity: lyžařský ráj v unikátní přírodě |
Je deset hodin dopoledne, o necelých šedesát let zkušeností později. Výrobní závod a vývojové středisko Sterzing, italská Vipitena. V prostorné hale věhlasné manufaktury Prinoth se uprostřed zasněžených štítů jihotyrolských Alp mísí vůně oleje, zvuk strojů a hlasy čtyřiceti mechaniků, kteří tu pracují na osmi stanovištích. Právě dávají dohromady několik kusů stříbrné rolby Everest, oblíbeného ‚evergreenu‘ přezdívaného „Oldie, but Goodie“. Model o síle více než 300 koní se už na evropském trhu kvůli emisní normě neprodává, pro mezinárodní trh se ale stále vyrábí.
  |
„Každý den mohou mechanici začít s jiným vozem. Jsou flexibilní, protože nemáme nastavenou linku a přinášíme jednotlivé kusy určené pro každé vozidlo,“ vysvětluje koncept Markus Ploner, který zde má na starosti logistiku. Mechanici právě ve výrobě mění model a najíždějí na konstruování rolby Husky.
Rolba do dvou a půl týdne
Dílčí komponenty jako motor (Caterpillar nebo Mercedes Benz), rám, korbu nebo hydrauliku zajišťují dodavatelé, vše se ale jako puzzle skládá do finální podoby právě tady. Práce se obměňuje každých 6 hodin, po nichž přechází na další vozidlo. Teď zkraje roku mají zpomalenou výrobu. První měsíce budují anonymní vozidla, než se začnou ozývat zákazníci, kterým pak stroje přizpůsobí na přání podle specifikací. Husky, Everest, Leitwolf, BisonX nebo Beast – tento model platí za největší sněžnou rolbu na světě.
Jakmile skončí lyžařská sezona, hodnotí ski resorty její úspěšnost a na základě toho se rozhodují, jestli zainvestují do nových roleb. Nejvíce se proto ve výrobně pracuje v létě, kdy přichází většina objednávek. „Je trochu záludné začínat s výrobou anonymních vozidel, protože nevíme, s jakou konkrétní poptávkou počítat,“ pokračuje Markus Ploner.
„Kdybyste přišli dnes a objednali si rolbu, byli bychom schopní ji do dvou a půl týdne dodat,“ ujišťuje. Ročně jich vyrobí necelý půl tisíc, největší poptávka přichází z alpských zemí, vyváží ale také do Severní Ameriky, Skandinávie, Číny nebo Ruska. Velké ski areály prý rolby vyměňují po pěti až šesti letech, kdy odjezdí zhruba šest tisíc motohodin.
Stroje tu postupně prochází nejrůznějším testováním, včetně testování kabiny. Nejmodernější technologie se snoubí s italským designem až futuristického vzhledu, za nímž dlouhé roky stojí studio Pininfarina.
Třímístná rolba Prinoth v megastředisku Kronplatz v severoitalské provincii Jižní Tyrolsko.
Prinoth nebo Kässbohrer? Dva kohouti na jednom svahu
Je krátce po poledni a na sjezdovce Durreck ve skiareně Klausberg to znamená jediné. „Bílý koberec.“ Ve výšce přes 2 500 metrů tu startuje rolbař Hartmann červený dvoumístný PistenBully 600, aby mohli lyžaři po obědě vychutnat čerstvě upravený manšestr. Před začátkem světového poháru tu vždy trénují i Ester Ledecká nebo Petra Vlhová.
Poté, co Hartmann roztáhne zátarasy, namíří vozidlo strmě dolů z kopce. Svah zná jako své boty, rolbaře tu dělá už dvacet let. Z rádia se ozývá německý pop, radlice vepředu zarovnává všechny nerovnosti a nabírá zmrzlé kusy, za rolbou díky rotační fréze s tzv. finišerem zůstává dokonale zvlněný koberec.
Rolbař Hartmann připravuje zátarasy proti lyžařům, aby za necelou hodinu mohli na sjezdovce Durreck okusit čerstvý manšestr.
Červený Kassbohrer, Rolba PistenBully 600, je připraven na „White Carpet“. Bílý koberec ve ski areálu Klausberg lyžařům připravují po obědě.
Zkušený Hartmann stroj ovládá pomocí půlkruhového volantu s maximální citlivostí. Po pravé ruce mu velkoplošný displej ukazuje polohu rolby, nastavení radlice i frézy nebo spotřebu. Při nerovném terénu je potřeba polohu radlice neustále měnit. Na příliš strmých svazích se sklonem více než 60 % je pak naviják s kilometrovým lanem a ocelovým hákem na konci jedinou možností, jak rolbu udržet přikovanou ke svahu.
Fréza umístěna za rolbou vytváří měkký „manšestr“ neboli „white carpet“, na který zde lákají lyžaře i odpoledne.
Pruh vedle pruhu. Za hodinu je ledová plocha zase měkce načechraná.
Pásovou rolbu je Hatrmann schopen otočit prakticky na místě, nepřipoutaného rotující efekt silně přiková ke dveřím. V tu chvíli je měrný tlak menší než zatížení pod lidskou nohou.
Hartmann žije v údolí a jako rolbař pracuje již dvacet let. Často vstává ve tři ráno, aby tratě k lyžování připravil. Stará se i o odstřelování lavin.
Na tachometru se často objeví rychlost 20 km/hodinu. Ovládání radlice i frézy je velmi citlivé, na rozdíl od Prinothu tu ale není joystick. Liší se i umístění motoru, u Kässbohreru jej najdeme právě v prostoru mezi řidičem a spolujezdcem.
„Proč německé Kässbohrery?“ pátráme po vysvětlení, proč v jednom italském ski resortu pracují domácí rolby Prinoth, zatímco o údolí dál jezdí stroje německé konkurence. Poněkolikáté zaznívá stejný argument. „Někdo fandí jednomu týmu, jiný zase druhému, jako ve sportu.“ Nejnovější technikou se pyšní oba tábory. Nejdůležitější digitální data se zaznamenávají na server a Prinoth kupříkladu ve spolupráci s Leicou vyvinul nový 3D systém měření hloubky sněhu s přesností na centimetr.
