1. listopadu 2017 6:45 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Nafukovací člun z jednoho kusu kůže. Kdy a kde plavidlo vzniklo?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Nafukovací člun (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nafukovací člun (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Jeho moderní verze se používá už více než 170 let, přesto se povalování v nafukovacím člunu na rybníku stalo oblíbenou kratochvílí teprve v posledních pár desetiletích.

Navíc je historie nafukovacích plavidel mnohem, mnohem starší. Prameny sice neuvádějí přesnou dobu, ale první nafukovací plavidla byla vytvořena už ve starověké Číně. Na více než pět tisíc kilometrů dlouhé Žluté řece je používali obyvatelé hned několika provincií. 

K jejich výrobě používali kůži koz a krav – neporušenou, takže museli zvířeti uříznout hlavu a vnitřnosti vyvrhnout krkem. Z dokonale vysušené kůže vznikl jakýsi měch, jejž nafoukli. na několik takových měchů stačilo položit dřevěný vor a bylo hotovo. K tomu se přidalo pár pádel – a široká řeka už nebyla takovou překážkou. 

Plavidlo se už tenkrát těšilo oblibě díky výhodám, jež oceňuje i dnešní civilizace: bylo skladné, lehké a snadno přenositelné, navíc zvládlo mělkou vodu či kamenité proudy. Že se nerozšířilo do celého světa, lze připsat zřejmě náročnosti jeho výroby. 

Trvalo to až do poloviny 19. století, než se lidé dočkali vylepšení. Umožnil jej vynález vulkanizace kaučuku v roce 1838, jehož autorem byl charles Goodyear. ve stejné době jako Američan se vulkanizací kaučuku zabýval i Brit Thomas Hancock, který také roku 1840 navrhl nafukovací plavidlo využívající gumy, ale nevytvořil podle něj žádný exemplář. 

Prvním nafukovacím člunem se stal až roku 1845 vynález poručíka britského královského loďstva Petera Halketta, který z voděodolné látky impregnované ve vulkanizovaném kaučuku vyrobil loďokabát – jakési pončo, v jehož kapsách se ukrývaly měchy, po jejichž nafouknutí se kabát změnil v plavidlo pro jednu osobu. Halkettovi nadřízení jeho nápad nepřijali s nadšením, zaujal však nejrůznější dobrodruhy a objevitele, kterým usnadnil cestování po vodě v jinak těžko přístupných exotických krajích. 

A pak to šlo ráz na ráz. Přibývalo nafukovacích člunů i zvěstí o dalekých krajích, kam se díky nim cestovatelé dostali. v roce 1866 na nafukovacím člunu čtyři dobrodruzi dokonce přepluli Atlantický oceán z new Yorku do Británie. Praktické uplatnění našla plavidla po 1. světové válce, během níž armády zjistily, že se jedná o vhodný záchranný prostředek potápějících se lodí.
Po dalším světovém konfliktu výrobci sáhli po nových materiálech – neoprenu, nylonu a nových pojidlech. Čluny se díky nim staly ještě lehčími a ještě odolnějšími a to napomohlo jejich masovějšímu rozšíření. v 50. letech se začaly vyrábět dokonce verze s přídavným motorem. A v dalších desetiletích pronikly do rozrůstajícího se dovolenkového průmyslu a na české rybníky.

  • 0Diskuse




Mýty a fakta o nočním pomočování dětí
Mýty a fakta o nočním pomočování dětí

Podle odhadů trpí nočním pomočováním neboli enurézou asi pětina dětí ve věku 5 let, obtíže se však nevyhýbají ani starším jedincům. Rodiče často spoléhají na to, že „z toho dítě vyroste“, v horším případě děti trestají. Noční pomočování přitom může velmi negativně ovlivnit sebeúctu a duševní pohodu dítěte.

Najdete na Lidovky.cz