Více než před rokem se jeden moravský podnikatel rozhodl, že zhodnotí svoje peníze. Vložil je do obchodu, který měl být "bomba", jak říká. "Nakonec to byla bomba jen v tom, že jsem o dost velký peníze, o více než sedm milionů korun, přišel," vypráví podnikatel, který si nepřál zveřejnit své jméno.
"To si nedovedete představit ty bezesný noci. Už jsem měl nervy nadranc. Prostě se na mě vykašlali, už ani nebrali telefony a zmizeli."
Podnikatel se samozřejmě obrátil na policii, která případ řešila rok, sepisovala s ním různé dokumenty, ale nic se nedělo. "Někdy mi i připadalo, že se ke mně chovaj tak, že bych si toho chlápka měl snad dokonce najít sám," říká podnikatel. A tak mu jeden kamarád, který měl v minulosti také problémy, poradil, ať zkusí soukromého detektiva. Na internetu jednoho našel.
"On všechno oběhal a toho chlápka našel. Sepsal jsem s ním smlouvu a teď už je jeho barák přepsanej na mě. Už jen čekám, až ho realitní kancelář prodá. Takže můžu vám říct, že nebýt takovýho detektiva, tak jsem bez peněz."
Toto je jeden z příběhů se šťastným koncem. Soukromí detektivové, jejichž počet v Česku každý rok stoupá (v loňském roce jich bylo registrováno přes 1800), však nejsou pouze "slušní hoši", kteří sice za peníze, ale přesto naprosto čistě pomáhají klientům.
O "soukromých očkách" existuje řada zidealizovaných až mytických představ jako vystřižených z proslavených knih Raymonda Chandlera o Philipu Marlowovi či Rosse McDonalda o Lew Archerovi.
"Bylo kolem jedenácti hodin dopoledne, uprostřed října, slunce nesvítilo a podle toho, jak průzračný byl vzduch nad úpatím kopců, schylovalo se k prudkému dešti. Měl jsem na sobě šmolkově modrý oblek, tmavomodrou košili a kravatu, z náprsní kapsy mi čouhal kapesníček a na nohou jsem měl černé semišky a černé vlněné ponožky s tmavomodrými ornamenty.
Vypadal jsem k světu, byl jsem umytý, oholený a střízlivý a nezáleželo mi na tom, jestli to někdo pozná. Byl jsem vzornou ukázkou toho, jak má vypadat dobře oblečený soukromý detektiv. Šel jsem na návštěvu ke čtyřem milionům dolarů," začíná Chandler povídku Hluboký spánek.
Pro Marlowa byla důležitá zejména licence, o kterou mohl kdykoli přijít. To se sice může českým soukromým detektivům také stát, ale na druhou stranu pod kontrolou prakticky vůbec nejsou. Soukromým detektivem může být v České republice téměř kdokoli. Neexistuje žádný speciální zákon, který by tuto živnost upravoval, takže českému "očku" stačí středoškolské vzdělání a lustrační osvědčení.
V mnoha jiných evropských zemích, například i na Slovensku, musejí mít soukromí detektivové dokonce vysokoškolské vzdělání v oboru či složit speciální zkoušky. Česká benevolence může být z řady důvodů problematická.
Soukromí detektivové jsou živnostníci, kteří pracují s citlivými informacemi, často se "vrtají" lidem v soukromí, takže s živností řezníka či pekaře se jejich práce srovnávat nedá. Hovoří se i o tom (a to se těžko prokazuje), že při práci používají i nelegální a neetické metody a často překračují zákon.
Jinými slovy, "soukromá očka" mohou jít často dál než policie. Navíc velká většina detektivů jsou bývalí policisté, takže jejich kolegům, kteří jsou stále ve službě, mohou někdy pomoci - samozřejmě zase výměnou za jejich pomoc.
Sledovačka? Není problém
První soukromé detektivní služby v Československu existovaly již v období první republiky. Za zmínku stojí například Bubníkův detektivní ústav či Foglarova detektivní kancelář. Přerušení jejich činnosti nastalo v období okupace a po roce 1948 přišel úplný útlum. Ke znovuzrození českých soukromých oček došlo až po listopadu 1989.
Představy z amerických filmů a seriálů o neohrožených strážcích zákona, kteří pokaždé v jiných převlecích sledují nevěrné manžele či manželky, určitě neodpovídají realitě, i když se najdou výjimky.
Práce soukromého detektiva se ale v posledních letech ubírá zcela jiným směrem - celosvětově se přesouvá do ekonomické oblasti. Jde o lukrativní byznys, v němž se dají vydělat velké peníze. Spíše než o sledování "záletníků" jde zejména o zajišťování důkazů pro advokátní kanceláře a o ochranu ekonomických zájmů a aktivit podnikatelů.
Av poslední době vzniká i nová poptávka - po sledování dětí. "Jsou podnikatelé, kteří stráví šestnáct hodin denně v práci, a tak chtějí vědět, co jejich děti v té době dělají," říká detektiv Jaromír Falt z Hradce Králové. Zvláště se rodiče zajímají o to, jestli nemá jejich ratolest problémy s drogami, alkoholem či zda se neschází s podivnou partou.
"A tady je právě prostor pro soukromý detektivy. Samozřejmě policie zasahuje proti drogám, ale plošně, a není v jejích silách ani možnostech, aby se detailně zaměřila na vašeho syna nebo dceru," říká František Brabec, čestný prezident České komory detektivních služeb.
A jestliže mají rodiče nějaké podezření, tak se většinou potvrdí. "Sledoval jsem jednu šestnáctiletou dívku, místo na tenis zaplula do hospody a tam do sebe lámala jednu zelenou za druhou," vypráví dnes "soukromé očko", dříve bývalý detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Libor Gregor.
"Když pak ale rodičům předložíte tu realitu, tak jsou většinou zděšení a nechtějí tomu uvěřit. Je to pak hodně emocionální a hlavně nevděčný, takže se mi moc do těch případů, kde jsou tyhle osobní vztahy, nechce."
Každý detektiv řeší průměrně pět až deset případů najednou, podle jejich složitosti. Na nedostatek práce si tedy nestěžují. Vyřešení případu může trvat pár minut, složitější kauza se ale může táhnout i rok.
Pokud jde o sledování, tak za jednoduché zakázky si účtují od tří tisíc korun za den, ty složitější mohou klienta vyjít až na 30 tisíc za den. Hodinová mzda se může pohybovat od 400 korun plus kilometrovné na auto a další vedlejší výdaje, například za hotel, když musejí v rámci své práce někde přenocovat.
"Musím se vždycky dostat k tomu člověku co nejblíž. Takže když někdo dělá třeba v novinách a manžel nebo přítel si mě najme, tak já si nejdřív obšlápnu okolí, a pak třeba přijdu, že se ucházím o práci nebo jestli by mě nevzali na brigádu," vysvětluje detektiv Pavel Novák, svalnatý vysoký muž, který se ve svém volném čase věnuje kickboxu.
Jednou už takhle v nejmenované firmě Pavel Novák pracoval. Musel projít rychlokursem, věděl o něm jen šéf, zaměstnanci neměli o ničem tušení. Případ vyřešil po měsíci. "Když budu sledovat vás při nevěře, tak to v podstatě nic není. To si vás vytipuju někde na ulici, budu mít třeba informace, že chodíte tímhle směrem, že navštěvujete třeba pět obchodů, půjdu za váma a mám vás hned," dodává Novák.
Při své práci dokonce mění oblečení, barvu a střih vlasů a má i jednu paruku, střídavě nosí klobouk i nejrůznější čepice.
Většina soukromých detektivů se rekrutuje z řad bývalých policistů a jejich případy jsou mnohdy složitější než pouhá nevěra. "Dělal jsem ještě s kolegou v roce 1999 na případu, kdy byl odsouzený člověk za objednání vraždy. Dostal patnáct let a teď už je přes šest let ve výkonu trestu. Já jsem ale přesvědčený o jeho nevině. Policie to tam bohužel odflákla, chytla se té nejjednodušší verze," popisuje František Brabec jeden ze svých případů.
"My jsme šetřením zjistili úplně jiné věci, kterýma se policie nezabývala, třeba že v tom domě byl soukromý bordel, motaly se kolem toho i různý ruský struktury. Takže teď advokát, se kterým spolupracujeme, bude podávat podnět pro obnovu trestního řízení," dodává Brabec, který pracoval 25 let u kriminální policie.
Důležité lustrační osvědčení
Práce soukromých detektivů bývá mnohdy i nebezpečná. Zejména pokud jde v případu o velké, často milionové částky. Beze zbraně či alespoň teleskopického obušku proto často na ulici ani nevyjdou. "Až se ta druhá strana dozví, že jsem jim do toho hodil takovýhle vidle, tak se jednou může stát, že přijdu, nastartuju auto a vyletím do vzduchu," říká Gregor na vysvětlenou, proč nechce hovořit o podrobnostech jednoho z případů.
"Prachy v tom vždycky hrajou obrovskou roli. Jsou to skutečně šmejdi, od kterých nemůžete očekávat nic dobrýho. Taky už jsem se s klientem domluvil, že kdyby se se mnou cokoliv stalo, tak ty peníze, které mi slíbil za odvedenou práci, dostane moje rodina."
Nezřídka se stává, že české soukromé očko spolupracuje i se svými kolegy v cizině. Výkon soukromé detektivní činnosti v jiných státech světa i EU do jisté míry usnadňuje členství ve Světové asociaci detektivů (WAD). Ta má v současnosti 850 členů z více než 70 zemí.
"Před několika lety se na mě obrátil izraelský soukromý detektiv, který dělal pro tamního lékaře. Šlo o to, že jedna dívka z Ostravy, která v Izraeli nějakou dobu pobývala, tam navštívila doktora a on ji sexuálně obtěžoval," líčí Brabec. "Nejdřív nechtěla, ale pak to nahlásila.
A tenhle detektiv přišel s prosbou, abych ji prověřil... chtěl, abych zjistil, že je to narkomanka, šlapka a příživnice. Dohodli jsme se na částce, která odpovídala 300 tisícům korun. 25 tisíc mi dal jako zálohu. Udělal jsem skutečně zodpovědné šetření, najal jsem si další lidi, kteří tu dívku sledovali a hlídali, a došli jsme k závěru, že je to slušná dívka, studentka. Když si ale ten Izraelec přečetl mojí zprávu, tak nebyl vůbec spokojen a tlačil na mě, abych ji přepsal.
Říkal mi, že o nic nejde, že my jsme tady v Česku a on v Izraeli. Odmítl jsem s tím, že nebudu nikoho pomlouvat, když to není pravda. Tak mi zbytek peněz nezaplatil."
Hlavní je podle Brabce zejména to, aby byl detektiv seriózní a nepoužíval při své práci nelegální postupy, které vrhají špatné světlo i na ostatní kolegy. A právě proto by měl, jak se domnívá, existovat speciální zákon, který by činnost soukromých detektivů upravoval.
A že by měla být tímto zákonem zřízená také profesní komora. "Usilujeme o to, aby detektivové měli určitou odbornou způsobilost. Největší problém v současné době spočívá v tom, že vydání koncese soukromého detektiva se děje podle živnostenského zákona.
Soukromého detektiva tak může dělat vlastně každý, kdo získá středoškolské vzdělání. Více se dbá na ten politický aspekt (musí mít také lustrační osvědčení) než na odbornou způsobilost, a to je špatné," říká Brabec.
Práci detektivů upravuje vládní nařízení 469/2000 Sb., ve kterém jsou definované činnosti, které soukromý detektiv vykonává. Problém ale spočívá v tom, že proti tomu stojí zákon 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. "Takže to ve výsledku vypadá tak, že jsou tu dva zákony a někde v propadlišti mezi nimi je norma nižší právní síly, to nařízení.
A z toho pak vznikají problémy," uvádí František Brabec z České komory detektivních služeb. Ta vznikla v roce 1999 oddělením od Českého klubu soukromých bezpečnostních a detektivních služeb. Je to ale pouhé živnostenské společenství Hospodářské komory ČR čítající v současné době na sto členů, které vydává i průkaz soukromého detektiva a odznak.
Pravdou ale je, že ne všichni detektivové mají pocit, že by měli být sdruženi v nějaké komoře, a jejich nynější samostatné postavení jim vyhovuje. "Vím, že existuje nějaké sdružení detektivů, mají i průkazy, ale o tom to není, spíše si potřebujete získat důvěru lidí," myslí si Pavel Novák.
"Samozřejmě, že jim (detektivům) to vyhovuje. Ale když to pak dělá někdo, kdo o tom nemá ani ponětí, tak to dělá špatně a poškozuje klienta. A dokonce se pak často uchyluje i k věcem, které jsou na hranici vydírání," namítá Brabec. "Právě proto bychom chtěli, aby byla ze zákona zřízená profesní komora soukromých detektivů."
Řada expertů lobbuje za přijetí speciálního zákona o soukromých detektivech tak, jak je to v řadě zemí v zahraničí. Třeba v Polsku mají ve speciálním zákoně zachyceno, kdy může detektiv použít zbraň či ochranné prostředky, kdy smí provádět osobní prohlídku nebo prohlídku zavazadel.
Další věcí je třeba přístup k informacím, k nimž se detektivové dostávají (i nelegálně) a jejich nakládání s nimi. Představa komory je, že by měl detektiv oficiálně přístup do databází, jako jsou evidence obyvatel, evidence motorových vozidel, evidence zbraní a střeliva či evidence pasů a víz, odkud by za správní poplatek mohl získat potřebné informace. Samozřejmě by potom zodpovídal za to, jak s nimi naloží.
Za nový zákon bojuje Česká komora detektivních služeb již od roku 1990. Zatím neúspěšně. "Nejsem příznivcem speciálních zákonů. Je to živnost, ne sice jako každá jiná, ale na to máme živnostenský zákon a další zákony, které ochraňují práva dotčených osob," říká místopředseda ODS a stínový ministr vnitra Ivan Langer.
"Proč o detektivech a proč ne o jiných profesích? Je to profese specifická. Je ale hloupost vymezovat pozitivně, co mohou dělat. Lepší je negativní výčet, který znamená ochranu práv a svobod každého z nás. Prostě říci, kam můžou a kam nemůžou," dodává.
V tom, kam problematika soukromých detektivních služeb spadá, ovšem nemají v současné době jasno ani ministerstva. Na dotaz, jak je to s detektivy, ministerstvo vnitra, které vydává potřebná lustrační osvědčení, říká: "Tady u nás to nikdo neřeší." Ministerstvo průmyslu a obchodu zase překvapeně reagovalo: "A co my s tím máme společného?"
Také proto nabízí Česká komora detektivních služeb kompromisní řešení. "Chtěli bychom, aby státní dozor nad těmito službami nevykonávalo ministerstvo průmyslu a obchodu ani vnitra, ale ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím státních zastupitelství, což je logičtější a funguje to v řadě států, například v Rakousku, Americe, Izraeli," říká Brabec.
"Očka" kontra policajti
"Jmenujete se Marlowe? Chcem si s váma promluvit. Blýskl mi před očima odznakem. Udělal to tak rychle, že mi mohl klidně ukázat odznak sanitární hlídky. Byl to prošedivělý blonďák a stavěl se dost nevlídně. Jeho partner byl vysoký, úhledný hezoun s přesnou mírou odpornosti, vyškolený pacholek.
Oba měli slídivé a vyčkávavé oči, trpělivé a obezřetné oči, studené a opovržlivé, zkrátka policajtské oči. Snad je fasují s propouštěcím diplomem na policejní škole," píše Chandler v jedné ze svých nejlepších povídek Loučení s Lennoxem.
Ani vztahy mezi českými detektivy a policisty nejsou ideální - existuje příliš třecích ploch. Na jedné straně se situace rok od roku zlepšuje zejména kvůli tomu, že v řadách soukromých detektivů přibývá bývalých policistů. Dnes jich je tak 90 procent. Na druhou stranu ale většina těchto policistů neodešla ze služby bez prásknutí dveřmi.
V malé detektivní kanceláři v Hradci Králové spolu pracují dokonce tři bývalí policisté, kteří se ještě před rokem zabývali vraždami a organizovaným zločinem. Na stěnách kanceláře mají vyvěšené diplomy, všichni tři jsou oblečeni v černém.
"Soukromý detektiv doplňuje práci policie. Policie má spoustu povinností daných ze zákona a my zase máme čas na toho klienta," říká Jaromír Falt. "Určitě ale nejdeme proti policii a občas se objeví věci, ke kterým se dostaneme a s kterými můžeme policistům pomoci," dodává.
Policista má při řešení případu svázané ruce, nemůže si dovolit provokaci, nemůže nabídnout informátorovi odměnu. "Znají nás i lidi ze zločineckýho prostředí. Zeptáme se vždycky našich známých lumpů. On nejdřív řekne, že neví, kde je to ukradený auto, když mu ale řeknem, že je za to taková a taková odměna, tak většinou hned začne mluvit," dodává jeho kolega Jaroslav Vlk.
Policisté se naopak jakékoliv spolupráci s detektivy brání. "S nikým jsem se při své práci nepotkal, spíše se míjíme. Oni se zabývají jinýma věcma než my," tvrdí pražský policista, který si nepřál zveřejnit své jméno. Po chvíli ale dodává, že určitá spolupráce přesto existuje, ale neoficiálně, na základě osobních vztahů. "Když to vztáhnu na sebe, tak kdybych měl nějakýho kamaráda, kterej třeba se mnou dřív dělal, a bude chtít po mně nějaký informace, tak mu ty informace samozřejmě řeknu."
Jednou z věcí, ve které mají soukromí detektivové oproti policistům výhodu, je využívání odposlechů a nahrávek skrytou kamerou. Zatímco policistům za tuto činnost bez povolení soudu hrozí trest, soukromý detektiv se takovým jednáním dopouští jen přestupku. Přesto o tomto tématu detektivové neradi mluví. "Je to problematická otázka.
Já to ale řeknu na rovinu. Fotím normálně buďto fotoaparátem, nebo nějakým zařízením, který je schovaný třeba v klopě. Jsou to poměrně levný zařízení, není to otázka statisíců," říká detektiv Pavel Novák. "Pokud jde o nevěru, musíte jen vždycky vymyslet, do jakých míst si sednout, aby bylo možný je vyfotit oba, ne jednoho, to je nanic. Jinak vás vyfotím v podstatě všude, kdekoli, ať na ulici nebo v restauraci nebo v zoologický zahradě," dodává.
Možný "konec detektivů v Čechách" mohl znamenat nový trestní zákoník, ve kterém měl být neoprávněný odposlech již trestán odnětím svobody až na dva roky. "Když to udělá policista, tak jde do basy, když to ale udělá nelegálně nějakej bezpečák, tak je to maximálně přestupek," říká navrhovatel změny v zákoně poslanec Ivan Langer. Konec detektivů by to podle něj určitě neznamenalo, jen by museli používat jiné "operativně pátrací prostředky".
Ještě ale nejméně rok si mohou soukromí detektivové oddechnout, trestní zákoník totiž nyní ve sněmovně neprošel. Takže zatím čeká české detektivy "klidná" budoucnost a stále rostoucí poptávka po jejich práci. "Samozřejmě, že se inspiruju při své práci seriály, ale tam je to také hodně zveličený.
Nepustil bych se do nějakýho rizika, na to jsou tady mladší, který si myslej, že jsou Rambo a spol.," říká jednačtyřicetiletý Pavel Novák. "Neřekl bych, že mám nějaký filmový detektivní vzor. Co bych ale opravdu při své práci chtěl, co se mi hodně líbí, to jsou takové ty různé hračičky, co má James Bond."
