V regálu v samoobsluze stojí tři lahve s dezinfekcí na ruce. A jsou poslední! Kolik si jich dáme do nákupního košíku? Jednu a spolehneme se na to, že třeba už za týden dostane prodejna novou dodávku a dezinfekce bude znovu k dostání? Jenže co když obchod naskladní zboží až za měsíc? Je tedy namístě koupit poslední tři lahve podle zásady, co je doma, to se počítá? Není těžké si představit, že kdyby stejně uvažoval zákazník, který kupoval dezinfekci před námi, regál by už byl prázdný a neměli bychom nad čím uvažovat.
Jako šalamounské řešení se může zdát nákup dvou lahví. Strategií „chytré horákyně“ nevybereme tenčící se zásobu dezinfekce do dna, ale nenecháme ji ani nedotčenou. Dovolí nám, abychom si doma vytvořili větší rezervu, ale zároveň nám dopřeje pocit, že nejsme zas tak velcí sobci, když jsme v obchodě dokázali zanechat něco i dalšímu zákazníkovi.
  |
Současná doba covidová nás staví před celou řadu podobných morálních dilemat. Většina z nich v sobě skrývá otázku, zda se má člověk chovat nezištně, nebo sobecky a nakolik ho omlouvají nestandardní podmínky přinášené koronavirovou krizí.
