Cenzorům se totiž zdálo, že se ve filmu „15“ objevuje příliš mnoho bitek a nadávek, které by mohly podněcovat k násilí. Úředníci se také obávali, že Tanovo dílo učiní z mladistvých delikventů idoly společnosti.
Tan se nechal slyšet, že cenzoři jeho film znetvořili, a na oplátku natočil snímek Střih, v němž filmový nadšenec pronásleduje ošklivou cenzorku a připomíná jí všechna slavná díla, která Singapur sestříhal - například Ztraceno v překladu nebo Titanik. Do samotného Střihu však státní dohlížitelé paradoxně nijak nezasáhli.
Vrchní singapurskou cenzorku Amy Chuavovou Střih přesto popudil. „Ten snímek zcela zkresluje práci Rady filmových cenzorů. Představuje nás jako lidi, kteří mají radost, když mohou zasáhnout do cizího díla. Tak to samozřejmě vůbec není,“ tvrdí.
„Dávám přednost tomu, aby nás společnost nevnímala jako cenzory, ale jako hodnotitele,“ prohlašuje Chuavová, která se vyznává z lásky k filmům, v nichž „hrdina zvítězí navzdory všem překážkám“. Mezi její oblíbené snímky prý patří Erin Brockovichová, Billy Elliot nebo Million Dolar Baby - tedy nekonfliktní, přímočaré příběhy s jednoduchou zápletkou.
„Cenzura je odrazem společenských norem a hodnot konkrétního státu,“ zdůrazňuje padesátnice Chuavová. „Například ve Skandinávii není nahota na obrazovce nebo na filmovém plátně problém, ale u nás by si rodiče dětí určitě stěžovali,“ míní předsedkyně cenzorské rady.
Odpůrcům cenzorů se mimo jiné nelíbí to, že dohlížitelé neměří vždy stejným metrem. Kupříkladu oscarová Ztracená hora, která sleduje osudy dvou homosexuálních kovbojů, se letos v Singapuru překvapivě promítala ve své nezkrácené podobě - a to přesto, že v ostrovním státě je sex mezi dvěma osobami stejného pohlaví nezákonný. „Film nevelebil homosexualitu jako životní styl, a všechny scény byly natočeny vkusně,“ snaží se o vysvětlení Chuavová.
Hlavně klid
Před dvěma lety cenzoři vytvořili novou kategorii filmů, které jsou přístupné divákům od osmnácti let. Kromě toho existují ještě filmy povolené od 16 a od 21 let. Cenzoři upozorňují, že díky nové kategorii ubylo filmů, které musejí být cenzurovány.
Přesto existuje řada témat, kterým cenzoři nepřejí. Vedle sexu, násilí a sprostých slov by se ve filmu neměly objevit jisté náboženské nebo politické záležitosti -prý proto, aby snímek nerozdmychal nepokoje mezi obyvateli Singapuru, kteří pocházejí z Číny, Malajsie i Indie, odkud si přinesli různá vyznání.
Domácí politické dokumenty ovlivňuje skutečnost, že v Singapuru působí jediná reálná politická strana: Strana lidové akce. Když loni režisér Martyn See natočil dokument o opozičním politikovi, musel snímek stáhnout z filmového festivalu a navíc ho vyslýchala státní policie, která mu zabavila všechny kopie filmu i veškeré filmařské náčiní.
„Film samozřejmě může řešit politické otázky. Jde o to, jak je řeší a zda je vyvážený,“ sděluje Chuavová. „Režisér nesmí mít partyzánské manýry,“ upřesňuje.
Ostříží zraky singapurských cenzorů poslední dobou prohrávají souboj s moderní technikou - Singapurci si „nevhodné“ filmy stahují z internetu. I přesto zůstává Singapur zemí, ve které bývá návštěva kina nezapomenutelným zážitkem - ne pro to, co na plátně vidíte, ale pro to, co tam nevidíte.
