Divocí koně zachraňují stepní a mokřadní rezervace, které předtím zarůstaly agresivními druhy trav a křovin. Menší pastviny jsou i na Plachtě v Hradci Králové, Josefovských loukách u Jaroměře a v Dobřanech u Plzně.
„Divocí koně se v Česku velmi dobře množí. Je vidět, že zde našli výborné podmínky k životu,“ uvedl ředitel České krajiny Dalibor Dostál. Dynamika, s níž se stáda zvětšují, podle něj nejlépe vynikne v porovnání s dalšími velkými kopytníky - zubry. První čistokrevný zubr byl do Česka přivezen v roce 1948. Populace těchto zvířat překročila stovku v roce 2017, tedy po 70 letech. První divoké koně přivezli ochránci do milovické rezervace v lednu 2015 a jejich populace překročila stovku letos, tedy už po pěti letech.
Celosvětově jsou přitom divocí koně z Exmooru méně početní než zubři. Zatímco počty zubrů se blíží osmi tisícům, exmoorských koní je zhruba 2000 a jsou podobně početní jako pandy velké. Letošní počty přírůstků by se již neměly výrazně měnit. Na milovické pastvině zůstává poslední březí klisna, která pravidelně rodí v pozdějším termínu.
Koně z Milovic už běhají v rezervacích ve východních Čechách |
Důležitější než celkový počet koní je počet a původ zvířat, jež populaci založila. Jen vysoký počet nepříbuzných zakladatelů může vytvořit geneticky různorodou a tedy soběstačnou tuzemskou populaci. „Česká populace exmoorských koní je unikátní, protože ji založilo 40 nepříbuzných zakladatelů. Vzhledem k tomu, že druhou světovou válku přežilo pouhých 45 exmoorských koní, jde o skutečně vysoké číslo. Tak vysoký podíl zakladatelů patrně nemá žádná jiná populace,“ uvedl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Nemělo by však jít o konečná čísla. V české populaci totiž nejsou zastoupeny některé vzácné linie divokých koní z odlehlých oblastí Exmooru. Proto bude podle ochránců přírody do budoucna potřeba dovážet další zvířata z Anglie pro dosažení maximální genetické pestrosti.
