- 30. prosince 2022 12:00
Čtení závěti, jak je znázornil francouzský umělec Louis Leopold Boilly (1761–1844) | foto: WIKIMEDIA COMMONS
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Testamenty, kvůli nimž se vraždí, měla v oblibě Agatha Christie a její noblesní detektiv Hercule Poirot i čiperná slečna Marplová. Mnoho komedií pro pamětníky, ale i těch moderních, zas pracuje s prvkem závěti, jako by to byla nezpochybnitelná vůle, jíž je nutno dostát.
Něco patří mně i navzdory závěti. Jak je to s dědictvím a co když zdědíte jen část? |
Umírající postava obvykle dědění podmíní těžko splnitelným úkolem a diváci se pak baví tím, jak se pozůstalí snaží poťouchlou poslední závěť naplnit. Skutečnost, alespoň podle českého práva, je trochu jiná. Že může být i hodně odlišná od toho, co jsme si sami představovali, o tom se přesvědčil nejeden pozůstalý.
Pro dědictví je podstatné, zda zůstavitel, tedy člověk, který zemřel, zanechal závěť. V opačném případě se totiž pozůstalost rozdělí mezi dědice podle zákona. Ten stanoví pravidla dědické posloupnosti, rozděluje osoby do tříd a určuje poměr, v jakém se dědí. První na řadě jsou děti a manžel či manželka. Rozdělí si pozůstalost rovným dílem. Jenže v dnešní době, kdy manželství není k soužití nezbytné a děti se ve velkém procentu rodí nesezdaným párům, se může dědictví podle zákona obrátit proti pozůstalému rodiči.
Připojte se ještě dnes a získejte: