LN Pokud aktuálně trpíme únavou, máme špatnou náladu a pořád bychom jen spali, co byste poradil, abychom se těchto problémů sami zbavili?
Nemyslím, že by lidé v zimě trpěli větší únavou než v jiném období. Je sice kratší den a dříve tma, ale únava s tím vůbec nemusí souviset. Nerad lidem v tomto ohledu radím, ale myslím si, že je dobré poslouchat své tělo a věnovat mu náležitou pozornost. Když jsem unavený, tak více odpočívám, a pokud potřebuji více spát, tak jdu spát dříve než obvykle. Pro mě osobně je důležitý také přiměřený pohyb a regenerace, například sauna, masáže, různé druhy relaxace. Není to ale nic nového. Prostě jen přirozeně reaguji na své potřeby, na potřeby svého těla.
Problém, o kterém se tolik nemluví. I děti trpí depresemi |
LN Co když s tím jsou ještě navíc spojeny zvýšené chutě či nechutě, třeba na sladké, na nicnedělání, na sex? I s tím se dá, či snad musí bojovat?
S únavou přichází také změna chutí. Rozhodně si nemyslím, že by bylo dobré s těmito chutěmi bojovat, protože by mě to ještě víc vyčerpalo. Spíše bych se zaměřil právě na to, abych unavený nebyl. Dělal bych činnosti, u kterých si odpočinu a načerpám sílu. A zde je to velmi individuální.
LN Co když to nepostačí? Existují i odborné psychoterapeutické metody?
Ano i psychoterapie je možnost, jak zvládat obtížné období. Ale opět si nemyslím, že by to souviselo s ročním dobou. Podle mého názoru u nás lidé spoléhají často na nějaké farmaceutické preparáty a naprosto zbytečně nadužívají psychofarmaka.
LN Z čeho tak soudíte?
V dnešní době máme v České republice registrovaných přibližně 700 tisíc psychiatrických pacientů, což je při počtu obyvatel u nás asi každý patnáctý člověk. To si myslím, že je skutečně trochu moc. Znám ze své praxe případy, kdy lidé zůstali nešťastní, sami bez partnera. A i když to byl celkem běžný rozchod, vyhledali mě. To je naprosto v pořádku. Ale byli zároveň pod vlivem antidepresiv. A to považuji za naprosto zbytečné.
LN Člověk by tedy měl nejprve navštívit psychologa, až pak případně psychiatra?
Psycholog nebo krizový intervent by měla být první volba. Buď pomohou, nebo doporučí vyhledat další, například psychiatrickou pomoc.
LN Co by měli tedy udělat v případě déletrvající smutné nálady?
Lidé občas přicházejí do terapie, ale spíše potřebují krizovou intervenci. Přičemž rozdíl mezi krizovou intervencí a psychoterapií je výrazný. Zatímco cílem psychoterapie by v obecné rovině měla být osobnostní změna, tak cílem krizové intervence by mělo být vyřešení krize. Tedy okamžitá pomoc.
LN Jak taková léčba probíhá?
Na tuto otázku opravdu nelze odpovědět ve stručnosti. Vždy záleží na psychoterapeutickém přístupu a těch je opravdu velmi mnoho. A také samozřejmě záleží na stavu klienta a jeho ochotě spolupracovat.
LN Dejme tomu, že člověk má v tomto období dojem, že je všechno špatně, že má problémy velké jak balvany, které hrozí, že jej zavalí. Jaká pomoc je zde na místě?
To právě není vůbec jednoduché. Tak, jak je položená tato otázka, to z mého úhlu pohledu vypadá spíše na potřebu krizové intervence než na psychoterapii. Tedy na okamžitou nebo rychlou pomoc než delší léčbu. Takový člověk prostě potřebuje spíše něco vyřešit než se změnit. Potřebuje vyřešit své problémy – to může být krize – a dobrý krizový intervent by měl poznat, jestli na jeho problémy stačí metody krizové intervence, nebo potřebuje spíše psychoterapii. Jen obtížně se zde dá nějaký přístup zobecnit.
Ženám hrozí dvakrát větší riziko depresí. Proč? |
LN Dobře, a může to někdo zvládnout sám? Existuje nějaký návod, jak se obejít i bez odborné pomoci? Co když se mu nechce s ničím se svěřovat, musí u toho být nutně profesionál?
Psychoterapii, ale ani krizovou intervenci člověk sám sobě neudělá, musí vyhledat odborníka.
LN Jakou roli v našem životě hraje světlo, jeho dostatek a nedostatek? Může to být nejdůležitější příčina jmenovaných stavů?
Nedokážu odpovědět, jakou roli v našem konkrétním životě hraje světlo a tma, případně světlo nebo tma. Ale naše tělo je na střídání dne a noci uvyklé a považuje to za přirozený biorytmus. Obecně se dá říci, že pokud je něčeho moc či se člověku naopak nedostává, tak to může být škodlivé. Analogii hledejme třeba u jídla, sexu a podobně.
LN Bavíme se celou dobu vlastně o klasickém psychosomatickém onemocnění, tedy když stůně duše, odráží se to na těle, je to tak?
Jistě. Z mého pohledu má každé onemocnění psychosomatickou složku, tělo, emoce a duši nelze oddělit.
