Kdo je připraven považovat chorobu, a to i těžkou, za výhodu? Tato otázka jistě může vyvolat odmítavé reakce a popravdě řečeno, i zdravou touhu považovat toho, kdo ji klade, za provokatéra. To je pochopitelné. Můžeme však o tom přemýšlet.
„Pokud jde o mě, pochopila jsem, že mohu nemoc prožívat jako nepřátelskou okolnost, nebo naopak jako velkou a nezaslouženou příležitost učit se,“ říká africká lékařka, která shrnula své poznatky v knížce Sendino umírá. Co si o tom myslet?
Nemoc jako výzva k růstu
Podívejme se do minulosti a na druhou stranu světa. V Číně před tisíci lety sestavili dva znaky, které se v našem jazyce staly slovem: wej-ťi. Toto slovo obsahuje dvě koncepce: krizi a klíčový bod změny. Dnes rostoucí počet studií ukazuje, že není třeba těšit se dobrému zdraví, abychom mohli prožívat spokojenost a aby byl náš život kvalitní. Problematická událost, jako je nemoc, může mít různé dopady na kvalitu života jednotlivce podle toho, zda je pojímána negativně, jako zdroj hrozeb a nebezpečí, či pozitivně, jako výzva k růstu, k rozvoji nových schopností a k vytyčení nových cílů.
Jak můžeme jídlem čelit podzimnímu splínu? |
Vznikl tak projekt Nemoc jako příležitost, který nevychází z abstraktní myšlenky, ale spíše prohlubuje naše znalosti z výzkumu pozitivní psychologie, která podle experta na klinickou psychologii Marcella Cesy Bianchiho usiluje přihlížet k pozitivním možnostem a ukazuje, že jejich zhodnocení může pomoci postavit jednotlivce do takové situace, že lépe čelí utrpení.
V posledních dvaceti až třiceti letech studie na poli pozitivní psychologie tuto koncepci vědecky dokázaly. „Nemoc může být považována za minci se dvěma stranami: jedna je charakterizována bolestivými zkušenostmi, druhá zahrnuje pozitivní aspekty vyplývající z počáteční fáze,“ říká Giuseppe Masera, ředitel pediatrické kliniky univerzity Milano-Bicocca.
Rodina může díky nemoci odhalit společné hodnoty
Nesmíme zapomenout, že za každým nemocným stojí rodina, která rovněž trpí. Také rodinným příslušníkům je třeba věnovat pozornost, aby se naučili psychicky podporovat svého nemocného. I tento aspekt se stal předmětem vědeckého studia, které vedlo k rozvoji programů přímých zásahů do rodin. Nemoc blízkého člověka může představovat příležitost k odhalení významných hodnot a nalezení nových rolí. Je třeba dodat, že tomu tak vždy není. Jinak řečeno, jde o to přejít od nynějšího biologicko-lékařského modelu soustředěného na nemoc k modelu biopsychosociálnímu, který soustřeďuje pozornost na nemocného s jeho psychickými a sociálními potřebami začleněnými do empatické komunikace.
Jak zdůrazňují v posledních 50 letech mnohé studie, vztah lékaře a nemocného vstoupil do vážné krize zejména v souvislosti s velkým pokrokem ve vědě. K významným faktorům takové krize patří stále více neosobní diagnostika, minimální pozornost ke komunikaci s nemocným a „defenzivní“ medicína, která vede k tomu, že lékař vidí v nemocném možného nepřítele. Naopak pozitivní vztah lékaře se může stát zásadním zdrojem k usnadnění procesu uzdravování a konstruktivnímu soužití s chorobou. Lékař má být také nositelem naděje, která může být považována za katalyzátor uzdravování.
Lékaři, kteří se chtějí připojit k projektu Nemoc jako příležitost, budou shromažďovat svědectví nemocných osob za účelem jejich studia. Přenášet tyto poznatky a empirické zkušenosti do klinické praxe znamená dávat pacientům významné nástroje k tomu, aby si uvědomili schopnosti a zdroje, jež jim jsou často už vlastní, aby je využili a společně s lékařem vybudovali konstruktivnější vizi choroby.