Podle odhadů odborníků trpí nějakou z poruch příjmu potravy asi 4,5 procenta populace. „Na sociálních sítích se v proanorektické aktivitě podporují. Velice často se i zrazují z léčby a radí si, jak se léčbě vyhnout,“ vysvětlila Papežová. „Mají různé skupiny, kde soutěží a posílají si fotky. Poruchy příjmu potravy jsou velmi kompetitivní,“ dodala. Nejčastěji trpí dospívající dívky, asi v pěti procentech i mladší 12 let.
Dlouhé dojíždění za prací škodí zdraví, navíc se zvyšuje riziko obezity |
Problém se objevuje celosvětově. V posledních letech média informovala například o čínských dívkách, které se snaží být v pase štíhlejší než kratší strana papíru velikosti A4, mít zápěstí užší než bankovka nebo srovnání šířky stehen nad koleny s mobilním telefonem iPhone. Důkazem štíhlosti má být také schopnost dokázat udržet tento mobil za zády rukou podobně jako v pozici při modlení.
Odborníci se proto snaží působit i na internetu. „V posledních deseti letech musíme i zasahovat, protože na internetu jsou některé závažné proanorektické rady. Snažíme se je aspoň trochu vyvážit informacemi k léčbě, o tom, jak to řešit a o následcích,“ dodala. Provozují proto web zaměřený na poruchy příjmu potravy Healthy and Free.
Asi jedno až 1,5 procenta populace trpí anorexií, tedy nezdravým hubnutím, kolem tří procent bulimií, tedy přejídáním spojeným často s nuceným zvracením. Stále častěji se lékaři setkávají také s takzvaným psychogenním přejídáním. „V poslední době léčíme také více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému,“ dodala Papežová. Pacientky se podle ní mohou schovávat za extrémně zdravou stravu nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny.
V roce 2015, ze kterého má Ústav pro zdravotnické informace a statistiku (ÚZIS) zatím poslední data, byla některá z poruch příjmu potravy diagnostikovaná v Česku více než 3500 pacientům. Z toho 428 se léčilo v lůžkových psychiatrických zařízeních.
Gen anorexie
Průzkum zahraničních vědců mezi 3500 pacientkami prokázal, že gen zodpovědný za anorexii se nachází na stejném místě, které v minulosti spojili s diabetem prvního typu a vznikem autoimunitních nemocí.
„Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita a obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami. Je stále průkaznější, že anorexie vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí,“ vysvětlila Papežová.