Velká část českých astmatiků má naštěstí jen lehčí formy astmatu, na něž zabírají základní léky. V praxi to pro pacienta znamená aplikovat si jednou až dvakrát denně dávku inhalačního kortikoidu. Pomoci dnes ale lékaři dokážou i pacientům s těžkým onemocněním, které se dá zvládnout s pomocí biologické léčby. Pouze dvě procenta z celkového počtu nemocných mají tak těžkou formu nemoci, že si s ní ani moderní medicína mnohdy neví rady.
‚Nemocné budovy‘ ničí zdraví svých obyvatel. Přispívají k alergiím či astmatu |
„I přesto má polovina z našich pacientů každodenní potíže,“ konstatuje docent Milan Teřl z Kliniky pneumologie a ftizeologie Fakultní nemocnice v Plzni. „A z té poloviny další polovina zažívá minimálně jednou ročně těžké, někdy až život ohrožující astmatické záchvaty, které můžeme přirovnat k infarktu myokardu nebo mozkové příhodě.“
Podle názoru docenta Teřla k tomu dochází zejména proto, že pacienti a někdy i lékaři podceňují preventivní léčbu. Zároveň mívají přehnané obavy z inhalačních kortikoidů, které dokážou v naprosté většině případů nahradit tyto léky v tabletách.
Pacient mívá dva typy léků. Preventivní léky s protizánětlivým účinkem, které užívá dlouhodobě každý den, aby měl astma pod kontrolou. A pak má úlevové léky pro případ potřeby k rychlé úlevě při zúžení průdušek a dušnosti.
Úleva po posvícenské huse
V případě úlevových léků má inhalační forma výhodu, kterou je rychlá účinnost. Pokud se pacientovi, který si k obědu dopřeje posvícenskou husu, začne špatně dýchat a vezme si tabletu s úlevovým lékem, její účinek se projeví nejdříve za hodinu až dvě. Inhalační přípravek, v němž je dávka léku desetkrát až dvacetkrát nižší než v tabletové formě, mu naproti tomu přinese úlevu během pěti minut.
Jedinou podmínkou je v tomto případě to, že musí správně zvládnout inhalační techniku.
Stejně tak by měl každý astmatik umět rozeznat preventivní lék od úlevového. A v praxi se tím i řídit. „Ve skutečnosti většina pacientů podceňuje preventivní léčbu a omezí ji nebo zcela vysadí hned ve chvíli, kdy odezní bezprostřední potíže,“ upozorňuje docent Teřl. „Proto je také u nás spotřeba úlevových léků daleko vyšší, než by měla být.“
‚Očkování’ obrní proti potížím. Největší změnou prošla léčba astmatu |
Jakmile ale začne astmatik na tyto léky spoléhat, zvyšuje se u něj riziko astmatického záchvatu, který může být za určitých okolností i smrtelný. Preventivní léčbu ovšem nepodceňují pouze čeští pacienti, ale i zahraniční astmatici. Proto se také před několika lety na trhu objevily úlevové léky, které zároveň obsahují i dávku těch preventivních. Radikální zlepšení situace však ani tyto kombinované přípravky zatím nepřinesly.
Čas nad zlato
O tom, jak se bude nemoc vyvíjet, nerozhoduje ovšem pouze moderní medicína. „Úspěch léčby astmatu závisí nejen na tom, abychom na nemoc přišli včas a pacientovi podali správné léky,“ říká doktor Tomáš Kočí z Astmacentra Česká Lípa. „Pacient by měl také tyto léky pravidelně užívat a přijmout svoji nemoc.“
Realita ale ani zdaleka tak ideální není. Potvrdil to před časem i rozsáhlý průzkum docenta Víta Petrů, který dnes pracuje jako alergolog na Poliklinice profesora Řeháka v Praze 5.
Ukázalo se v něm, že tři čtvrtiny pacientů, kteří prošli školením u lékaře, nedokážou rozlišit léky na úlevu a na prevenci. Řada z nich měla i po zaškolení problémy s jejich pravidelným užíváním a také se správnou inhalační technikou. Vyšlo také najevo, že někteří dětští astmatici museli opakovaně absolvovat pobyt v nemocnici, než jejich rodiče pochopili, jak nezbytná je právě pravidelná preventivní léčba.
Problémy jsou ale nejen na straně pacientů, ale i lékařů, kteří si ne vždycky dokážou vyhradit na pacienta dostatek času. A zajímají se nejen o průběh nemoci, ale třeba i o jeho práci a koníčky. Už proto, že aktivní sportovec obvykle přistupuje k léčbě trochu jinak než milovník domácího pohodlí. Z vlastní zkušenosti doktor Kočí dobře ví, že striktní doporučení v praxi příliš nefungují. A mnohé vědecké studie potvrzují, že pacienti, kteří mají důvěru ke svému lékaři, s ním obvykle i lépe spolupracují. Dosáhnout toho vyžaduje ale leckdy od pacienta i lékaře hodně času, ale i trpělivosti.
Olympiáda v Tokiu jako cíl
Také plavkyni Petře Chocové z Plaveckého klubu Česká Lípa trvalo poměrně dlouho, než pochopila, že zapomínat na preventivní léky se nevyplácí. „Než mi to došlo, mívala jsem třeba každý týden na tréninku problémy,“ přiznává. „Musela jsem brát úlevové léky, abych se zbavila problémů s dechem a sípání.“
Když plavala na závodech stovku, mívala v posledním úseku leckdy tak velké problémy s dušností, že se jí motala hlava a skoro ani nevěděla, kam plave. V posledních letech však začala brát léčbu vážněji a nemoc ji už ani zdaleka neomezuje tolik jako dřív. Momentálně se nejvíc těší na olympiádu, která bude příští rok v Tokiu. A už teď je živým důkazem toho, že člověk s astmatem může být nejen rekreačním sportovcem, ale i dvojnásobnou mistryní Evropy a olympioničkou.
