Některá plemena dokážou postřehnout pohyb až na vzdálenost jednoho kilometru. Psi mají i velmi vyspělý mozek a umí se mnohému naučit. Díky těmto schopnostem i vrozené výbavě mohou v řadě situací člověku pomáhat.
Čich na různé nemoci
Dokonalého psího čichu bohatě využívají policisté, celníci i lidé z protidrogových oddělení. Loni začali na mezinárodním letišti u Helsinek pracovat i čtyři psi vycvičení na odhalování koronavirové nákazy. Koncem dubna se čtyřnozí pomocníci objevili také na pražském ruzyňském letišti. Odhalovat cestující pozitivní na covid-19 tady v omezeném rozsahu u vybraných rizikových letů pomáhají služební psi celní správy.
Tato zvířata ovšem dovedou rozpoznat i jiná onemocnění. „Před lety jsem se ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou zabýval tím, zda psi skutečně mohou odhalovat nemoci,“ říká doktor Zoran Nerandžič z Kliniky rehabilitačního lékařství FN Královské Vinohrady a 3. LF UK. „Ukázalo se, že dokážou včas diagnostikovat rakovinu, infekční nemoc i odhalit blížící se epileptický záchvat a leckdy tak nemocného člověka ochránit před úrazem.“
Ve své praxi se s tím setkala i doktorka Načeradská. „Jedna z mých klientek, Američanka, měla speciálně vycvičeného psa, který vycítil, že se blíží epileptický záchvat, a beze slov ji na to uměl upozornit,“ zavzpomíná. „Díky tomu se mohla včas posadit, a pokud to nestihla, pes polohoval tak, aby se při pádu nezranila.“
Rozveselování pacientů
Zvířata mohou ulehčit život také pacientům ve zdravotních zařízeních „Tito psi však nejprve skládají zkoušky, a teprve pak mohou do nemocnice nebo do domova důchodců,“ upozorňuje veterinární lékařka. „Musí zvládnout nejen základní poslušnost, ale nesmí jim vadit ani různé nemocniční zvuky, pachy nebo hlazení od cizích lidí.“ Mezi svými klienty má i majitele koček, kteří s nimi docházejí za dětmi i seniory.
„Při této práci by určitě neměli přehlížet konejšivé signály,“ varuje veterinářka. „S jejich pomocí jim totiž zvíře sděluje, že už je unavené, anebo je mu něco nepříjemné.“
A v takovém případě by ho měl jeho páníček nechat aspoň chvilku vydechnout. Kočka bývá přitom podle slov veterinářky obvykle méně tolerantní než pes. O to víc by s ní její majitel měl umět dobře komunikovat.
Druhé oči a uši
Speciálně vycvičený pes dokáže také usnadnit život tělesně postiženým lidem. „Po stránce praktické se dá vycvičit k mnoha dovednostem: roztáhne záclony, podá mobil, nastrká prádlo hozené na zem do pračky, podá knížku, přinese pantofle,“ uvádí Zdenka Galajdová v knížce Canisterapie – Pes lékařem lidské duše, kterou napsala spolu s Lenkou Galajdovou. „Pes vyvádí člověka z izolace psychické i skutečné, dává mu zažít pocit mnohem větší samostatnosti, který je tak nezbytný pro psychickou pohodu a sebevědomí. V tom je nenahraditelný.“
Čtyřnohá terapie
Díky vynikajícím smyslům poskytuje pes neocenitelné služby i nevidomým. Pomáhá jim s orientací v terénu, upozorňuje na překážky i výmoly. A zároveň s tím jim dodává pocit bezpečí v davu na ulici a tím snižuje jejich stres. Podobně dokáže upozornit neslyšícího na to, že něco padá, někdo zvoní, syčí plyn nebo že za zády jede auto.
Parťák, ne stroj
Aby mohl být pes opravdu spolehlivým pomocníkem, musí zvládnout speciální výcvik. „Někteří cvičitelé ho však bohužel považují pouze za stroj, který musí člověku pomáhat, a to není dobře,“ říká veterinární lékařka Martina Načeradská. „Pes, podobně jako člověk, má přitom právo na své volno.“
Nikomu z nás by se asi nelíbilo, kdyby musel celý týden chodit do práce. O víkendu si moc rádi od našich běžných pracovních povinností odpočineme. Stejně tak se i asistenční nebo jiný pracovní pes potřebuje proběhnout i nadechnout.
V opačném případě se z něj může podle slov veterinářky stát workoholik, který nic jiného než práci nezná. Přepracovaný pes ztrácí zájem o svoji práci a rychleji přestane být svému pánovi nápomocný. Občas se ve své praxi setkává také s klienty, kteří zdravotní problémy svých čtyřnohých pomocníků považují za schválnost.
„Setkala jsem se třeba s člověkem, který nechápal, proč jeho čtyřnohý pomocník nechce vyskakovat z vlaku,“ říká doktorka Načeradská. „Bylo mu asi osm let a evidentně ho bolely klouby.“ A někdy také zapomínají na to, že jejich pomocník potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo ho umí pochválit a pohladit. Někoho, kdo ho nepovažuje za stroj, ale za parťáka.
