Patrně nejznámější jsou „vlajkaři“ z Českého národně socialistického tábora – Vlajka, na který odboj reagoval heslem „Každý národ má svou špínu, Češi mají vlajkařinu“.
Tento spolek s deníkem Vlajka a týdeníkem Árijská fronta dosáhl v roce 1940 počtu 13 500 členů, ale jejich radikalismus i výtržnosti a bitky s protektorátními policisty nakonec nacisty vedly k preferování rafinovanější politiky Emanuela Moravce a koncem roku 1942 k zastavení činnosti Vlajky a dokonce k internování části vedení vlajkařů.
Co najdete v seriálu Bestie Heydrich? Čtěte ZDE |
Okupantům vyhovovaly spíše organizace jako Český svaz pro spolupráci s Němci, Česká liga proti bolševismu i obskurní spolky, jako byly Český svaz válečníků a Národopisná Morava.
„Válečnický“ spolek se 7772 členy formálně sdružoval sentimentální veterány rakousko-uherské armády, ale jeho vedení marně usilovalo o vytvoření českých jednotek pro východní frontu. Nebezpečnější byl posledně jmenovaný spolek, který se pokoušel aktivně oddělovat od českého národa a hledal pro to v moravských krojích pochopení u nacistů (v březnu 1939 se zpočátku ještě snažil připojit Moravu k Tisovu Slovensku).
Moravcovo dítě
Patrně nejnebezpečnější však bylo „Moravcovo dítě“ Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které zaprodanec formoval se souhlasem Heydricha a jež bylo formálně založeno shodou okolností den po útoku parašutistů 28. května 1942.
Obrovská psychická zátěž pro Gabčíka i Kubiše po atentátu. Splnili jsme úkol, který nám byl zadán? |
Kuratorium cílilo hlavně na převýchovu mladé české generace ve víře, že generačním pnutím mohou narušovat české rodiny. Zatímco komunisté po roce 1948 své svazáky naháněli „dobrovolně povinně“, zde byla pro jistotu vyhlášena zákonem tzv. „povinná služba mládeže“, čímž byla do kuratoria zahrnuta de facto veškerá česká mládež, kterou si kolaboranti kupovali v protektorátní bídě především letními tábory a sportem.
Přece se nebude učit česky...
Nacisté horlivé členy těchto organizací využívali jako konfidenty. Jejich germanizační plány totiž počítaly spíše s Čechy, kteří našli v rodokmenu „německou babičku“ a přihlásili se rovnou k německé národnosti. Zvláště vítané to bylo u příslušníků policie a protektorátní správy, kteří tak získali říšskoněmecké občanství. Došlo to tak daleko, že se ministrem hospodářství a práce protektorátní vlády stal čistokrevný Němec Walter Bertsch, kvůli němuž potom probíhala zasedání protektorátní vlády v němčině! Walter se přece nebude učit česky…
