Bylo to jako nádherný sen, hodný snad jen mistrů světa. Tu první srpnovou neděli osmatřicátého roku předvedli Čechoslováci ve Švédsku dokonalý fotbalový koncert. Šest branek v síti seveřanů, jedna krásnější než druhá. Hattrickem se užaslému publiku ve Stockholmu představilo naše největší eso – slávistický kanonýr Josef Bican.
Nebyl to sen, ale skutečný přátelský zápas, ve kterém jsme bravurně přehráli jednoho ze čtyř nejlepších účastníků nedávno skončeného mistrovství světa ve Francii.
A nám, kteří jsme na šampionátu naopak pohořeli, zbyl po tom opožděném srpnovém triumfu jen hořký povzdech: Proč za nás nehrál Bican i v zemi galského kohouta?