Když dnes Němci vyhrají významný fotbalový turnaj, uznale se jim zatleská, ale jinak se žádné velké vzrušení nekoná. Od Německa se tak nějak čeká, že bude pravidelně vyhrávat, jak ostatně kdysi lakonicky připomněl Garry Lineker svou známou definicí fotbalu.
V červenci 1954 to ale byl naopak obrovský šok, když Západní Němci ve finále mistrovství světa ve Švýcarsku překvapivě porazili Maďarsko 3:2. „Jak je to možné?“ ptal se užasle svět, že jedenáctka složená tehdy z ne příliš známých jmen pokořila fenomenální brankostroj, který Maďaři čtyři roky precizně budovali a od něhož se nic jiného než titul nečekalo?
Jistě, Fritz Walter či například Helmuth Rahn byli výteční hráči, ale proti útočnému spřežení Puskás, Kocsis, Hidegkuti dirigovanému ze zálohy famózním Bozsikem neměli mít podle papírových předpokladů sebemenší šanci. Notabene, když jim ti samí Maďaři pár dní před tím uštědřili ve skupině osmigólovou nadílku.
