Bylo 5. května 1945. Válečné běsnění mělo v Evropě brzy skončit, Praha se však právě proměnila ve válečnou zónu. Vypuklo povstání, do něhož se zapojili také členové Sportovního klubu Slavia Praha. Jeho dřevěný stadion na Letné, který nakonec vojáci wehrmachtu vypálili, bránili se zbraní v ruce i dva velcí kamarádi: Karel Keval a Jiří Hanke.
Zatímco skvělý atlet a člen fotbalové rezervy Keval bohužel padl, nadějný zadák Hanke drama na barikádách přežil ve zdraví a mohl rozvinout svou výbornou, i když dlouho téměř zapomenutou kariéru, v níž to jako jediný rodilý Čech dotáhl až do slovutné Barcelony. Právě katalánský velkoklub jeho příběh, v němž stále zůstává mnoho bílých míst, před třemi lety před utkáním se Slavií vynesl na světlo.
Posila pro Ligu mistrů, Plzeň získala Vlkanovu. Do Hradce posílá dva hráče |
Jiří Hanke se narodil na sklonku roku 1924 v Dolních Bučicích na Kutnohorsku a přes Lysou nad Labem, Rakovník a Olomouc se v devatenácti dostal do Slavie. Nadějný, ofenzivně laděný obránce s elegantními rysy ve tváři a výrazným nosem, který následně působil i na jiných místech v sestavě, se v sešívaném dresu záhy uchytil. Podobně tak mezi fanoušky jeho přezdívka Papoušek. Pomohl k vítězství v domácím poháru i k ligovému titulu a připsal si také pět startů za reprezentační áčko.
Nové poměry po komunistickém převratu mu však nebyly po chuti, a tak v roce 1950 z Československa nelegálně odešel. „Nedokázal jsem se přizpůsobit těm životním podmínkám. Chci být svobodný, ne automat,“ řekl k útěku po letech.
Pomohl mu trenér Daučík, hrál s Kubalou
Tím začala další velmi dobrodružná kapitola jeho života. Několik měsíců zůstal v německém Hamburku, kde působil v tamním klubu St. Pauli, ale kvůli chybějícímu povolení mohl hrát jen přátelské zápasy. Následně se připojil k hvězdnému týmu, složenému hlavně z maďarských uprchlíků, a odcestoval hrát do Kolumbie, kde se mj. setkal s legendárním střelcem Alfredem Di Stéfanem.
Po roce se vrátil do Evropy, kde působil ve francouzském Lens, až v roce 1952 zakotvil na čtyři sezony v Barceloně. K životnímu angažmá mu pomohl další emigrant, slovenský rodák Ferdinand Daučík, který katalánský velkoklub zrovna vedl. Daučík hrál ve Slavii pár let před Hankem a následně trénoval Slovan Bratislava, slovenskou, československou a maďarskou reprezentaci, kromě Barcelony i další známé španělské celky či portugalské Porto. A aby toho nebylo málo, v té době v modro-červeném dresu zářil kanonýr Ladislav Kubala, rodák z Budapešti, jenž hrál i za národní týmy Československa a Španělska.
Čtvrtá páka už zabrala. Barcelona bude moct nastoupit se všemi posilami, její problémy ale nekončí |
Jak vidno, byla to hodně složitá doba, o čemž svědčí rovněž fakt, že Hankeho jméno se v různých působištích psalo v odlišných podobách. V Kolumbii to podle pátrání španělského novináře a historika Toniho Padilly bylo Gerro Hankel nebo Georg Hanke, ve Španělsku mu křestním nejprve říkali George a poté Jorge.
Hned v první barcelonské sezoně pomohl Hanke pěti góly k zisku titulu a triumfu v poháru. V té čtvrté však ztratil místo v sestavě a odešel do Švýcarska, kde se usadil a získal občanství. Tam taky v roce 2006 zemřel.
