130 let

Nigel Dawes se nabídce Kazachstánu smál. Teď v jejím dresu. | foto: Reuters

‚Hrát v Kazachstánu? Co jste hulil?‘ ptal se útočník z NHL. Pak se nechal koupit

Sport
  •   11:00
MOSKVA (OD NAŠEHO ZPRAVODAJE) - Překvapení fanoušci v Severní Americe se baví, když sledují Nigela Dawese s krajanem Dustinem Boydem a Brandonem Bochenským, jak bojují za úspěch země, kterou mnoho z nich zná jen díky proslulému snímku britského komika Sachy Barona Cohena v roli fiktivního kazašského reportéra Borata.

Tohle ale není komedie, nýbrž čím dál častější hokejová realita globalizovaného světa.

První desítka šampionátu. Rusové zostudili Dány, zámořské celky se lehce trápily

Trochu smíchu tedy příběh obsahuje, a to především škodolibého. Exkanaďan Dawes se totiž během turnaje „proslavil“ nafilmovaným pádem v duelu s Norskem a záběry spojené s posměšnými komentáři se bleskově šířily internetem.

„Kdyby se točil další díl o Boratovi, hlavní roli by mohl hrát hokejista Dawes. Dejte mu rovnou Oscara!“

„Navíc si spletl sport, na olympiádě v Riu by získal zlatou medaili ve skokanských disciplínách.“

„A proč vlastně Kanaďané a jeden Američan reprezentují na mistrovství světa Kazachstán? To si vzali Boratovu sestru?“

Ovšem tohle není moc spravedlivé, Dawes toho umí mnohem víc. A nejen on. Všichni tři borci, kteří dohromady odehráli v NHL 588 zápasů, se svými body snaží zachránit Kazachstán mezi elitou. A Dawes byl v úvodních třech zápasech u poloviny gólů týmu.

Dawes hrál v Rangers i s Jágrem

Když v roce 2003 draftovali snědého Kanaďana slavní New York Rangers a on pak zazářil 11 body na juniorském šampionátu a za další rok získal na „dvacítkách“ dokonce zlato, patřil by i on sám mezi dnešní posměváčky. Těžko by ho napadlo, kam jej zavane sportovní osud.

„Kdyby mi někdo tehdy řekl, že budu hrát hokej v Astaně, zeptal bych se ho, co hulil.“ A vida - uběhla jedna dekáda, Dawes tam působí celkem už pět sezon a teď v reprezentačním dresu poslouchá hymnu Kazachstánu.

ČR - Norsko (situace, ze které padl třetí gól ČR).
Libor Hudáček se snaží překonat německého gólmana Tima Pielmeiera.

Po středeční prohře se Švédskem odpověděl reportérům na otázky o Česku jen obvyklými frázemi a po minutě utekl. „Promiňte, vybavíte si, jak jste hrával s Jaromírem Jágrem a dalšími Čechy za Rangers?“ Aniž by se Dawes otočil, odpověděl: „Ano.“

Je tedy potřeba si vypomoci staršími rozhovory. „Kazachstán je můj adoptivní domov, Jsem šťastný, že tu můžu být,“ pravil pro švédskou televizi během šampionátu v Moskvě. Před dvěma lety pro Winnipeg Sun líčil: „Řekli jsme si, že sem zkusíme jít na rok, na dva – a uvidíme, jak to půjde. Teď se tu cítíme skvěle.“

„Koňskému masu se vyhýbáme!“

Podobně hovoří bývalý americký reprezentant Bochenski. Ten se do Moskvy vrátil, s bilancí 2+3 hrál už na MS 2007, tehdy nastoupil i proti Česku.

„Tady jsem víc přirozenou součástí kolektivu. V týmu USA jsem znal hodně hráčů, ale tady jsou to už šest let moji spoluhráči. Jsou přátelé, skoro rodina,“ tvrdí kapitán Barysu Astana.

Slovenský rozklad. Kabina se hádá, tvrdí Cíger. Hráčům vadí kritika fanoušků

Z kazašského týmu působícího v KHL reprezentuje hned 18 hráčů, klub i národní mužstvo vede trenér Andrej Nazarov. A Bochenski dál srovnává: „Minulý šampionát si moc nevybavuju, byl jsem ještě ucho. Teď je to jiné. Chci si turnaj užít!“

Všichni tři „zámořští Kazaši“ nedají dopustit na život a moderní architekturu v hlavním městě. Jenom koňskému masu, místní pochoutce, se dle svých slov vyhýbají.

A Dawes se netají hlavním důvodem, proč jsou v Kazachstánu tak spokojení: „Bereme víc než v NHL. Máme stabilní zázemí, nemusíme se stěhovat z prvního týmu na farmu a žít se sbalenými kufry.“

Hlavně kvůli penězům celý útok Dawes, Bochenski, Boyd letos i přijal občanství. Splnili podmínky pro start na mistrovství za jinou zemi a sedí jim, kolik prostoru dostávají. „O vůdčí roli v týmu jsme vždycky snili,“ podotýká Boyd; stejně to má také Dawes, další rodák z Winnipegu.

V nabitých kádrech Kanady či USA by se do nominace prosazovali jen těžko. Kazachstán jim ovšem šanci dal – a odpoledne se chystají pozlobit i české hokejisty.

Autor: Michael Bereň